Duben 2013

Tak němčina už je v suchu

30. dubna 2013 v 11:58 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Byla jsem dnes psát doklasifikaci z němčiny a povedlo se. Mám to úspěšně za sebou. Teď už jen doklasifikace z OŽP a pak maturita. Ale to až v srpnu a v záři.

Zjistila jsem, že mám nějaké chyby ve vysvědčení. Vlastně jenom ve výpisu z vysvědčení. Tak jsem se ptala němčinářky co s tím a ta mě poslala do sekretariátu. Tam mi řekli, že mám jít za učitelkou, co má na starosti vysvědčení. Ta mi řekla, že to opraví, ale musím to nejdřív vyřídit s třídním. A ten do deseti hodin nepřijel a já musela jet domů, protože jdu v půl druhý k zubaři. Takže to budu muset vyřídit až někdy jindy.

Hlášky ze školy

26. dubna 2013 v 17:14 | Choi Mari |  Moje myšlenky
Tak jelikož snad na podzim odmaturuji a dnes se dávalo vysvědčení, tak jsou tady (snad) poslední hlášky ze školy. Většinou jsou z odborných předmětů, takže některé vám možná nepřijdou vtipné, ale my se ve třídě u nich nasmály celkem hodně.

Při hodině meteorologie:
Učitel: "Co si myslíte, že je tohle za druh oblaku?"
Spolužačka: "Tam žádný mrak není, vždyť je zataženo."

Při hodině zemědělství:
Spolužačka: "Leghornka je dojné plemeno."
Učitel: No, tak (holčičí jméno) by dojila býka a tady (jiné hočičí jméno) zase slepice. Je vidět, že si toho ze zemědělství hodně pamatujete."
(pozn. skot se dělí na masná a dojná plemena a leghornka je druh slepice)

Spolužačka: "Spadnul mo mobil do vany. Nechala jsem ho na topení a funguje."
Spolužačka II.: "Tak ho dej do rýže, ať z něj vytáhne všechnu vlhkost."
Spolužačka: "Do uvařený?"

Po písemce ze zemědělství:
Učitel: "Tak mi řeknětě nějaký druh masného plemena krávy."
Spolužák: Kráva divoká."
Z druhého konce třídy se ozve: "Tu jsem tam zapomněl napsat."

Při hodině němčiny se učitelka ptala, jak se německy reknou dvojčata.
Spolužačka na to: "Doublekind." (správně: Zwilinge)

Stojíme u rybníka a čekáme na učitele.
Spolužačka: "XY (holčičí jméno) nevěděla, že Gargamel je ze Šmoulů."
Spolužák: "Fakt?"
XY (zmiňovaná spolužačka): "Já myslela, že je z Pána prstenů. Ten bílej."
Spolužák: "To si asi myslela Gandalfa, ale ten byl šedej, bílej byl Saruman."

Spolužačka: "Ale oni jsou hrozně chytrý. Vždycky útočí na řidiče toho koně."
Spolužačka II.: "Myslíš jezdce?"

Při hodině meteorologie, zrovna jsme začali brát druhy oblaků.
Žáci: "A k čemu nám to bude?"
Učitel: "No, až bude pršet, tak budete vědět, že na vás prší z Cirrocumulu."

Při závěrečné písemce, která shrnovala všechny naše znalosti ze zemědělství se ve třídě ozvalo: "Skot je kráva, že jo?"

Tak k maturitě až v září...

23. dubna 2013 v 16:25 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Tak nějak jsem tohle pololetí docela dost chyběla ve škole (důvody nechci rozebírat), takže budu dělat doklasifikaci z němčiny a z ochrany životního prostředí. Z němčiny jí budu dělat asi dřív, možná někdy v květnu nebo v červnu, podle toho, jak to se to ještě domluví. Ale z ochrany životního prostředí jí budu dělat až v srpnu. Ono je to lepší, alespoň se to pořádně naučím na maturitu.
Jen ještě nevím, jestli budu i praktickou maturitu dělat až v září, nebo normálně v termínu. To se ještě vedení nějak nedohodlo. Snad se domluví brzo, abych věděla, jestli si mám hledat brigádu.
V pátek dostáváme vysvědčení. Ještě nevím, co pak budu dělat, asi budu něco psát a snažit se splnit nějaká ta svá přání.

Moje oblíbené knihy

20. dubna 2013 v 20:45 | Choi Mari
Nemám jen jednu, je jich daleko víc. Ale moje jednosznačná jednička je Malazská kniha padlých od Stevena Eriksona. Nemám ráda jednoduchě příběhy a tohle opravdu jednoduché není. Je tam snad desítka různých dějových linií, co se proplétá, sem tam se setká a nevím, jak to Erikson udělal, ale dokonale to na sebe navazuje. Navíc se v knize (vlastně knihách, je jich osm) vyskytuje i specifický humor a je plná hlubokých myšlenek. Navíc každá postava je jedinečná, všechny jsou velmi dobře popsané, takže se do nich dá dobře vcítit.

Další mou oblíbenou knihou je Šógun od Jamese Clavella. Není to literatura faktu, ale děj je opřen o skutečnou událost. V roce 1600 doplula anglická loď pod vedením holandského lodivoda do Japonska, které bylo v té době zcela izolované od světa.
Péči japonských obyvatel přežije jen lodivod a asi desítka námořníků. Většina ale zemřela už na moři na kurděje. Lodivod je jediný, o koho se Japonci opravdu zajímají, umí totiž stavět velké lodě, které Japonci postavit neumí. Neuměli vyslovit lodivodovo jméno a tak mu říkali Andžin-san (pan Lodivod).
Kniha je poutavá a ukazuje rozdíly mezi Japonském a Evropou té doby. Vtipné bylo např. když se lodivod Blackthorne bál vykoupat, protože si myslel, že by z toho mohl onemocnět.

Mezi mé oblíbené patří i klasika - Romeo a Julie od Williama Shakespeare. Úžasný příbeh o tom, že láska si najde cestu a že jí prostě nejde poručit. I když je to tragédie.
Já dramata čtu moc ráda a přišla jsem na to při četbě této knihy. Navíc to byla jedna z mála z četby k maturitě, která mě vážně bavila.

Moje oblíbená je také sbírka afrických pohádek O želvách, kamenech a lidech. Pohádky jsou jedním z mých oblíbených žánrů. Četla jsem různé: arabské, čínské a i indické, ale africké mám nejraději. Většina z nich má dva konce nebo konec ani nemá. Je na člověku, jak dopodnou. A většinou obsahují ponaučení.

Poslední knihou, o které bych chtěla napsat je Vlčák Kazan od Jamese Olivera Curwooda. To byla oblíbená kniha mojí mámy. Když jsem byla nemocná a byla jsem ve druhé nebo ve třetí třídě, tak mi jí máma půjčila v knihovně, abych se nenudila. Je to krásný příběh o napůl psu a napůl vlku a jeho vztahu k vlčici Šedce, ale i k lidem a jejich dobrým i špatným stránkám. Díky téhle knize jsem se zamilovala do čtění.

Yugwa

20. dubna 2013 v 14:29 | Choi Mari |  Jídlo
유과 [ju-gwa] nebo také 유밀과 [ju-mil-gwa] je druh 한과 [han-gwa], tradiční korejské cukrovinky vyrobené smažením směsi mouky a medu. Původní je delší název yumilgwa, ale v současnosti se zkrátil na yugwa.
Jsou dvě varianty:

약과 jak-gwa] - smažený sladký dezert z lisované nebo vyhnětené směsy pšeničné mouky, sezamového oleje a medu.

강정 [kang-džong] - smažený dezert ze sušeného těsta z rýžové mouky.



Sloveso být někde, existovat

19. dubna 2013 v 17:16 | Choi Mari |  Gramatika
있다 je sloveso být v infinitivu (pozn. všechna slovesa v infinitivu končí na -다). Spolu s částicí -에 ukazuje, kde se něco nachází.

침대가 있어요. To je postel.
가방이 교실에 있어요. Batoh je ve třídě.

없다 je zápor ke slovesu být.

옷장이 없어요. To není postel.
샐리 씨는 집에 없어요.Sally není doma.+

Proč miluji francouzské filmy

14. dubna 2013 v 12:32 | Choi Mari |  Moje myšlenky
Jsou tři důvody, proč miluji francouzské filmy.

1.Herci
Hodně francouzských herců je mi prostě sympatická. Velmi mě zajal Jean-Baptiste Maunier, který nejen dobbře hraje, ale i zpívá, Mathilde Goffart, která je velmi talentovaná herečka, a Pierre Deporte, kterého jsem sice zatím viděla jen v korejském seriálu, kde působil jako princ z pohádky.

Mathilde ve filmu Přežít s vlky. (Zdroj obrázku)

2.Příběh
Dívám se převážně na smutné filmy, ale ty příběhy za těch pár slz stojí. Kdo viděl Slavíky v kleci nebo Přežít s vlky určitě ví, o čem mluvím. Jsou to hluboké a dojemné příběhy obyčejných lidí.

3.Hudba
Zatím snad v každém filmu jsem si našla nějakou písničku, která mě velmi zaujala. Ve filmu Slavíci v kleci šlo hlavně o hudbu. Pro tento film skládal hudbu velmi dobrý skladatel Bruno Coulaise. Jako ukázku sem dávám melodii z filmu Přežít s vlky.


Pár informací o mně

1. dubna 2013 v 19:59 | Choi Mari |  Moje myšlenky
Málokoho to asi zajímá, ale snad se někdo takový najde.