Září 2013

Gu Family book

30. září 2013 v 18:15 | Choi Mari |  Korejské filmy a seriály
구가의서 [gu-ga-üi-so], je čtyřiadvacetidílný fantasy seriál. Natočený byl v roce 2013.
Otec Yoon Seo Hwa byl zabit, když byl obviněn z vlastizrady. Seo Hwa byla prodaná jako Kisaeng. Spolu s ní je i její mladší bratr Yoon a její služebná Dam. Blízko paláce Kisaeng v horách v Měsíční zahradě žije mystická příšera Wol Ryong. Wol Ryong se zamiloval do Seo Hwa, když byla přivázaná ke stromu, aby stratila svůjí hrdost.
Dam a Yoon vymyslí plán. Dam se převleče za Seo Hwa a Seo Hwa a Yoon utečou. Yoon je chycen, ale Seo Hwa je zachráněna Wol Ryongem. Mezitím, co ona je s Wol Ryongem je její bratr popraven a služebná se oběsila. Mezitím se stalo, že Wol Ryongova láska nebyla neopětovaná. Seo Hwa poslala Wol Ryonga zjistit, co se stalo s jejími bízkými. On se ale bál, že když jí to řekne, nebude se už usmívat a bude nešťastná a tak jí to neřekl. Také jí ale neřekl, že ve skutečnosti není člověkem. Chtěl se člověkem stát, jenže to nestihl a stal se z něj Tisíciletý démon, který spal v lese překrytý rostlinami. Velmi jej zasáhl fakt, že když zachraňoval Seo Hwa a ona uviděla jeho pravou podobu, řekla že je zrůda a pak zavedla nepřátele do Měsíční zahrady.
Jenže tím příběh ještě nekončí. Vlastně teprve začíná. Seo Hwa se o něco později narodil syn. Nechtěla se o něj starat, ale chtěla aby vyrůstal mezi lidmi. Požádala mnicha, který byl Wol Ryongovým jediným přítelem, aby se o to postala. A tohle příběh jejich dítěle, napůl člověka a napůl mystického stvoření.

Na tohle drama jsem slyšela hodně dobrých ohlasů. A byli pravdivé, je to prostě boží. Až na některé maličkosti bych tomu vůbec nic nevytkla. Nejvíc mě dostal konec. Takže doporučuji. Někde se zasmějete, někde si popláčete, ale stojí to za to.


Moje závislosti

30. září 2013 v 13:17 | Choi Mari
Možná toho bude víc.Takovou tu klasiku jako počítač, vanu plnou teplý vody a vzduch vynecháme. To ví přeci každý (a u hodně lidí je to stejné). Nebudu číslovat, jelikož jsem nikdy něco takovýho neřadila, pořadí je podle toho, jak mi to přišlo na mysl.

Asie - Korea
To znamená Asie a především Korea. Znáte to, jak je pro dnešní puberťačky všechno, co je z USA to nejlepší a nic jinýho snad ani nechtějí? Mám to samý, ale tak nějak z východní strany. Líbí se mi východoasijské jazyky a pokouším se o naučení korejštiny. Seoul a Tokyo jsou pro mě módní nebe. A víte, že korejská a japonská elektronika je ta nejkvalitnější? Takže až si někdy budu pořizovat nový mobil nebo si konečně kupovat foťák, bude to samsung, daewoo, LG nebo fujitsu (=siemens). Velmi se mi na Asii líbí, že ještě pořád v naší moderní době dodržují své zvyky a tradice. A nosí tradiční oblečení. Jejich jídlo je zdravější (a u nás hrozně málo dostupné, takže s ním moc zkušeností nemám).

Město, ve kterém žiji

29. září 2013 v 11:23 | Choi Mari
Takže, kde začít? Asi několikrát už na blogu padlo, že bydlím v Plzni. Plzeň je čtvrté největší město ČR a to zase tak velká teda není. Já bych řekla, že akorát. Ani moc velká a ani moc malá.
Já miluji staré budovy a tak se ráda procházím historickým centrem, kam to naštěstí nemám moc daleko. Je hrozně hezké procházet se Křížíkovými sady na jaře a v létě, když tam všude kvetou ty popínavé kytky. Jediné, co mi to kazí, jsou y šílené zlaté kašny (nic proti nim, ale v historickém centru vážně nemají co dělat - vypadají jako pozlacená šachta od klimatizace) a nové divadlo, co ještě není ani dostavěné a už vypadá víc obchoďákovitě než Plaza. Takhle si tedy já divadlo nepředstavuji.

Něco o mojí škole

28. září 2013 v 10:38 | Choi Mari
Jelikož už do školy nechodím, popíšu tu poslední, kam jsem chodila. Tak nejprv jak vypadá. Je to budova menšího zámku pařícího církvi. Stojí hned u náměstí naproti kostelu. Je to čtvercová budova s nádvořím uprostřed. Za budovou je zámecká zahrada ohraničená z jedné strany rybníkem, u kterého stojí altánek, a který pohání (asi spíš poháněl, nejsem si tím jistá) mlýn.
Jak už jsem psala, je to menší zámek. Což znamená, že učeben je tam do dvaceti, internát je v podkroví, do tělocvičny se chodí na základku a do jídelny do školky. I přes to, že cesta přas celou školu trvá asi tři minuty, vytopit to je umění.V létě jsme se chodili ohřát ven.
Žáků sem taky moc nechodí. Když jsem se ptala v prváku ředitelky, kolik žáků sem chodí, tak říkala 180. A to byla škola plná. V současnosti bych to odhadla na 130-150. Něco kolem osmdesáti žáků je na internátu a zbytek dojíždí z Plzně, Rokycan nebo Blovic. Kvůli tomu je vyučování posunuto tak, aby všichni stíhali autobusy domů, tudíž se začínu v 7:30 aby se v půl jedný mohlo skončit, nebo v případě odpoledního vyučování chvíli před třetí.
Jelkož tam moc lidí nestuduje, skoro všichni se znají. To je dokonce i vlivem výuky, jelikož na exkurze jezdí vždy sva nebo tři ročníky pohromadě. A některé přednášky konající se v obřadní síni (sice se tomu říká aula, ale město to využívá na svatby) jsou pro celou školu.
Jen musím poznamenat, že je to církevní škola. Sice s tím obor ekologie nebo sociální péče nemá vůbec nic společného, ale budova církvi patří a tak je to církevní škola. Je to trochu znát. Tedy pokud se ve třídě podíváte nad dveře, protože tam určitě bude vyset malý dřevěný kříž. Ty jsou snad v každé třídě. A taky dole v přízemí je za jednou třídou školní kaple. Tam chodí hlavně internátní. Mši vede jeden bratr (jakože mnich), který ve škole učí. On je docela fajn, ale jeptiška, co učí ekonomiku zase až tak příjemná není.
To je asi všechno. Jestli vás ještě něco zajímá, klidně se ptejte.

Moje oblíbená místa

24. září 2013 v 14:15 | Choi Mari
Začneme od míst, kde trávím času nejvíc. Jedno z mých úplně nejoblíbenějších míst je moje postel. Jelikož mám dvě matrace, tak je super měkká a taky vyšší než by měla být. A jsou tu moji plyšáci, některé mm už od školky.
Dalším místem, kde ráda trávím čas, je knihovna. Městská knihovna obvodu Skvrňany je sice celkem malá, ale oproti ostatním obvodům v Plzni objednávají hodně nových knížek, je přehledná a i knihovníci jsou tam milý (a všichni si mě už stačili za ty tři roky zapamatovat).
Posledním místem, o kterém chci napsat, je Ostřetín u Bezvěrova. Místo, kde má můj bývalý skautský oddíl tábořiště. Jsou tam hrozně krásná místa a navíc to tam už znám tak dobře, že skoro není možnost, abych se tam ztratila (což se mi jinak stává poměrně často). Navíc mám spoustu hezkých vzpomínek na tohle místo.
Taky hodně ráda navštěvuji kostely a hřbitovy (ale jen přes den a nemůžu tam mluvit nahlas), ale to nemám žádný konkrétní, který bych často navštěvovala.

Moje vysněná práce

22. září 2013 v 14:37 | Choi Mari
Jako dítě jsem chtěla být geishou, pirátem, veterinářem, samuraiem, princeznou, malířem,....Samozřejmě, že ne úplně v tomto pořadí. Ale jediné, co mi od dětství vydrželo je, že chci psát. Nevím, jestli mám alespoň špetku talentu, ale baví mě to a svým způsobem i naplňuje. Navíc já miluji umění a psaní je součástí umění.
Chtěla bych zkusit víc prací. Hodně bych chtěla slyšet od nějakého zpěváka, jestli umím zpívat. Zpívám ráda, ale nevím, jestli to vůbec umím. Taky bych chtěla vyzkoušet herectví. I kdyby to měla být jen kolemjdoucí č. 3. Alespoň to zkusím a budu vědět, jestli se chci v těhle kruzích pohybovat. Hodně bych taky chtěla malovat. A tančit. Nebo jezdit na koni parkur. Anebo zkusit modeling.
Pořád mě fascinují samuraiové a geishi. Přeci jen gaishi jsou živé umění, i když už to není to samé co třeba před sto lety. Pořád bych chtěla plout na lodi poháněné plachtami a cítit se svobodně jako pirát. Pořád mám moc ráda zvířata. Pořád bych chtěla nosit nadýchané šaty s volánky, být elegnatní a krásná jako princezna. Pořád miluji kreslení a ráda jednou za čas něco namaluji. Ale nejvíc mě táhne spisovatelství. Zatím je to jen koníček, ale kdo ví?

A co vy a vaše vysněná práce? Taky tam milujete umění?

Tak naposled....

19. září 2013 v 19:25 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Nadpis článku nemá vůbec co dělat s chodem blogu. Byla jsem dnes naposled ve škole. Já, šest mých spolužaček a tři holky z druhého oboru jsme dnes měli předávání maturitních vysvědčení.

Ulzzang Shidae

16. září 2013 v 16:24 | Choi Mari |  Variety show
얼짱 시대 [ol-džang ši-de] je variety show o korejských ulzzang plná těch nejlepších ulzzang. Má sedm sérií, každá má 12 dílů.


Online s anglickými titulky:
(víc jsem bohužel nenašla)

2.Série

Můj nej song od Alice nine - Blue flame

14. září 2013 v 15:10 | Choi Mari |  Moje nej songy
Alice nine je pětičlená japonská visual-kei skupina. Skládá se z Shou (hlavní zpěvák), Tora (kytara, piano, zpěv), Saga (bass kytara, klávesy, zpěv), Nao (bicí) a Hiroto (kytara). Jejich styl je popisován jak rock s nádechem popu a prvky taneční hudby. Jejich vzhled vypadá spíš jako běžné oblečení než jako visual-kei. Na začátku kariéry bylo jejich oblečení stylizováno jako tradiční japonské oděvy s mírnám make-upem, piercingy a světlými vlasy jako červená a blond. Po roce 2006 ale tito prvky začaly slábnout a byli nahrazeny pouliční módou. Debutovali v roce 2004.
Tak tahle písnička je prostě úžasná. Shou je tam hrozně roztomilý. Hodně dobré jsou tam i kytary.


Článkoodpověď

13. září 2013 v 19:15 | Choi Mari |  Moje myšlenky
Už jsem po maturitě a tak jsem se vrhla na odpovídání vašich otázek. Snad vám budou odpovědi stačit.

Yukiho: Chystáš se teraz niekam na výšku od septembra/októbra?
Ne, to se opravdu nechystám. Nejsem příliš dobrý student a daleko raději se učím praxí než posloucháním teorie v lavici. Navíc chci cestovat a na to potřebuju peníze, takže chci pracovat a sem tam se někam podívat.