Březen 2014

První týden v Anglii

29. března 2014 v 19:50 | Choi Mari |  Cesta ke snům
V neděi večer minulý týden jsem dorazila do Anglie, takže jsem tu už téměř týden. Ale asi bych měla začít úplně od začátku. Takže někdy na zažátku ledna jsem šla do Student agency, kde jsem dostala papíry, které mám vyplnit a seznam dalších věcí, které jsem měla přinést. To jsem sice za tři týdny zvládla, ale musela jsem čekat na nové doklady. Když mě zaregistrovali, přišlo na řadu čekání. Ve Student agency mi bylo řečeno, že s mojí angličtinou a protože nemám řidičák, může to trvat i půl roku. Ta tři týdny mi byla navržená rodina. Rodina musí zavolat au-pair na mobil. Rozumněla jsem sice poměrně dobře, ale jaksi jsem nevěděla, co říkat. Dlaší den mi volali znovu, protože to zrovna byla doma jejich česká au-pair a tak mi mohla všechno vysvětlit.
Rodinu jsem vzala, jednak jsem se bála, že by se další nenašla a taky mě to poslední dobou v práci pěkně štvalo. Takže se všechno zařídilo a já se odpoledne 23. března vydala na letiště. Na letiště me autem hodil mámy kamarád, takže letiště jsem naštěstí hledat nemusela.

Další řetězák

27. března 2014 v 21:35 | Choi Mari
Takže k Ronnie se dostal jakýsi řetězák od Tiny a já jsem jaksi byla nominována. Jde vlastně o to, odpovědět na otázky, vymyslet další a nominovat tři lidi.Takže otázky jsou tady:
1) Kdyby ses mohla podívat do minulosti/ budoucnosti, kam by to bylo?
Asi do minulosti. Já mám radši ty starší časy. Dneska všechny ty drogy a děti závislé na počítačích a takové věci. Navíc mě spíš zajímají steré architektonické slohy a historická móda a chtěla bych jednou mít viktoriánské sídlo plné starožitného nábytku. A taky spoustu šatů inspirovaných viktoriánskou a edvardiánskou dobou a empírem.
2) Tvůj názor na homosexuály?
Občas tak přemýšlím, jestli sama nejsem na holky (nějak si tím pořád nejsem jistá, i když mám daleko radši chlapce). Nevím, jak se to stalo, ale jsem hodně tolerantní k lidem a mám moc ráda lidi, kteří jsou jiní než ostatní. Nějaký pořádný ucelený názor vlastně ani nemám, protože nikoho takového vlastně ani neznám. Ale chtěla bych někoho poznat. Jedno jestli gaye nebo lesbičku. Bylo by zajímavé vidět svět z jejich úhlu pohledu.
3) Místo, kam jsi se podívala a ráda by ses tam vrátila?
Hodně se mi líbilo v Ostřetíně, i když je to díra uprostřed ničeho, tři domky pohromadě naprosto odřízlé od světa. Ale mám hezké vzpomínky na tohle místo. A ráda bych taky ještě někdy zašla do Úterý (nejlíp v úterý XD). Taky se mi moc líbil Mikulov.
4) Nejoblíbenější kniha?
O té jsem psala už několikrát. Jasně že série knih Malzská kniha padlých. Ještě budu muset někde sehnat devátý a desátý díl. Znám spoustu úžasných knížek, ale tohle je prostě můj favorit číslo 1.
5) Proč (za jakým účelem) sis založila svůj blog?
No, vlastně jsem se jen nudila.
6) Kdybys byla na jeden den klukem, jak bys tento den strávila?
Jako nějaký obyčejný kluk?
7) Tvé vysněné povolání?
Předem upozorňuji: Nesmějte se! Umění je to, co chci dělat. Malovat, tancovat, zpívat, hrát nebo psát. Vlastně bych chtěla být takovým univerzálním idolem. Nejvíc mě asi láká to psaní a herectví.
8) Jak se teď máš?
Strašně mě bolí hlava a ještě pořád jsem si tady moc nezvykla. Snad to bude jenom lepší.
Moje otázky pro mé oběti nominované:
1, Země, které bys chtěl(a) navštívit a proč?
2, Tvůj vztah ke knihám či literatuře?
3, Jaký byl nejlepší a nejhorší komentář, jaký ti někdo napsal na blog? (Z tvého úhlu pohledu.)
4, Co si myslíš o řetězácích?
5, Chybí ti dětství?
A mé oběti nominovaní jsou:
Verů a Čiči (dvě oběti v jedné XD)

Pabo

25. března 2014 v 20:27 | Choi Mari |  Korejské filmy a seriály
바보 [pa-bo], anglicky Miracle of giving fool, je nádherný jihokorejský film od CS&C Entertainment.
Každá vesnice má vesnického blbce. V tomhle případě je jím Sung-ryong. Miluje svojí mladší sestru, která není zrovna nadšená z mentálního stavu svého bratra, má nejlepšího kamaráda a prodává tousty. Po několika letech se vrací do města zpátky Jiho, talentovaná pianistka, která však má jakýsi blok a nemůže hrát.
Sung-ryong je sice hloupý, ale hodný. S Jiho chodily do stejné třídy a něco se mezi nimi stalo. Jiho si ale nevzpomíná co a nechápe, proč před ní Sung-ryong pořád utíká a nechce se jí podívat do očí.

Filmy od CJ&C jsou všechny úžasné. Určitě tenhle doporučuji všema deseti. Je sice poněkud smutný, ale některé momenty dokáží taky vyvolat úsměv na tváři.


Březen byl poněkud hektický

24. března 2014 v 15:48 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Tohle bude první článek, který jsem v březnu publikovala. Nejprv to bylo kvůli stěhování a taky kvůli práci (jelikož bylo hodně práce, chodilo se i v sobotu). No a teď možná moc článků taky nebude, ale asi to bude lepší než březnu. Našla jsem totiž hostitelskou rodinu a bydlím od včera v Anglii v Leeds.
Poprvý v životě jsem byla na letišti a byla jsem z toho úplně mimo. Málem jsem nastoupila ke špatnému letu. Čekala jsem na letadlo strašně dlouho a tak jsem si krátila čas čtení nápisů v korejštině. Přijdu si dost přeinformovaná, jak na mě všichni mluví anglicky a já rozumím stěží polovinu toho, co po mě vlastně chtějí.