Květen 2014

Už je to skoro 2 měsíce...

26. května 2014 v 21:15 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Už je to skoro 2 měsíce, co jsem dorazila do Anglie. Některé věci mi tu vadí a jiné ne. Posledně jsem psala o svém výletu na hřbitov.Tenhle víkend jsem chtěla jít na další výlet, ale jelikož host-mother celý víkend byla v práci, tak jsem byla požádána o hlídání. Dostala jsem místo obvyklých 75 liber 100, takže si nemůžu stěžovat.
Byla jsem se ve městě podívat v obchodě s hudbou (a našla jsem dárek pro svojí mladší sestru...měla asi před měsícem narozeniny, tak jí to někdy pošlu) a dost mě to zklamalo. Zaujalo mě jediné CD a to Miyavi. A jelikož jeho písničky neznám, jen vím, že se přátelí s The Gazette (u těch bych neváhala a CD brala), nechtělo se mi za CD utratit 11 liber.

(Most v parku u řeky.)

Můj nej song od Da Eun - Goodbye girl

25. května 2014 v 18:57 | Choi Mari |  Moje nej songy
다은 [da-ün] je jihokorejská zpěvačka.
Podle počtu shlédnutí hádám, že zase představuju jednoho z téměř neznámých interpretů. MV je hodně jednoduché, prolínají se v něm záběry pořízené venku, kdy Da Eun chodí venku a zpívá, a záběry z nahrávání ve studiu. Ze začátku mi přišla písnička tak trochu fádní, ale ten konec! Da Eun má vážně úžasný hlas.


Rozdíly v jazyce Severní a Jižní Koreje

25. května 2014 v 17:27 | Choi Mari |  O korejštině
Po násilné japanizaci v období mezi lety 1910 a 1945 (období japonské okupace Korejského poloostrova) se v obou částech osvobozené Koreje věnovala mateřskému jazyku a jazykové politice mimořádná pozornost tak, aby korejština mohla plnit významnou úlohu komunikačního prostředku při budování nezávislé, moderní společnosti. Víc než půl století trvající rozdělení Koreje na dva státy a jejich vzájemná izolovanost a nevraživost však do jisté míry prohloubily rozdíly v jazyce obyvatel obou částí poloostrova.

(Výjev ze Seoulu.)

Postupně se objevující rozdíly v jazyce obou částí země se prohlubovali zváště od poloviny 60. let 20. století, kdy severokorejský režim prohlásil za základ spisovné korejštiny nikoliv dosavadní středokorejské nářečí (mluvu obyvatel Seoulu), nýbrž mluvu uživanou v okolí "centra korejské revoluce" - v Pchyongyangu. Místo dosavadního termínu pro spisovnou korejštinu - "standartní jazyk (표준어 [pchyo-džun-o]) - byla tato nově proklamovaná verze spisovné korejštiny nazvána "kulturní řečí" (문화어 [mun-hva-o]).

(Strom Jinanu dvoulaločného v Jižní Koreji.)

Kodifikované jazykové normy v obou částech Koreje se v jednotlivostech začaly od sebe odlišovat jednak v oblasti stanovení spisovného jazyka, tak v pravidlech váslovnosti, pravopisu, slovní zásoby a v menší míře i gramatiky. Díky školské politice a masmédiím se tyto odlišné normy postupně dále upevňovali.

(Jedno z velkých jihokorejských měst.)

V současnosti se mluví o "divergenci" (rozlišování nebo rozdělování na základě vývoje) korejského jazyka Severní a Jižní Koreje. Rozdíly v jazyce obou částí poloostrova však ještě nejsou natolik hluboké, aby bránili vzájemné komunikaci a porozumnění. Někteří je zrovnávají s rodíly mezi nářečími. V procesu korejsko-korejského dialogu se na Severu i Jihu objevují snahy se tímto stavem vážně zabývat a studovat cesty, jak v případě budoucího sjednocení Koreje jednotu národního jazyka zajistit.

Zdroj:
Gramatika korejského jazyka - Vladimír Pucek

Tak trochu černobíle

22. května 2014 v 14:19 | Choi Mari |  Moje (neúspěšné) pokusy o ulzzang
Dlouho už do téhle rubriky nic nepřibilo a v počítači se mi začali hromadit fotky. Povětšinou černobílé, takže je tu černobílá kolekce mých fotek. Kritika i komentáře vítány. Snad se budou fotky alespoň trochu líbit.

(Ostříhala jsem si zpátky ofinu, ale váhám, jestli tohle nebylo lepší.)

A World without thieves

20. května 2014 v 13:28 | Choi Mari |  Čínské filmy a seriály
Tian xia wu zei, anglicky A World without thieves, je velmi zajímavý čínský film o zlodějích s Andy Lau v hlavní roli.
Wang Bo a Wang Li jsou zloději. Po té, co ukradnou BMW nesmírné hodnoty způsobem hodným Bonnie a Clyde se ale něco změnilo. Když narazí na buddhistický chrám, Wang Li se chce pomodlit. Po cestě z chrámu trvá na tom, že by s kradením měli přestat. Wang Bo nechápe, co se to s ní stalo.
A nechápe už vůbec nic poté, co se Wang Li rozhodne chránit Root, naivního a nevinného mladíky s 60 000 yuany v tašce, který se vrací do své rodné vesnice, před okradením. Root nechápe, proč by měl někdo krást peníze. U nich ve vesnici, když už něco nemohou unést, prostě kolem nakreslí kruh. Když někdo jiný kruh uvidí, ví, že věc někomu patří a nesebere jí.
Wang Bo chce Root okrást i přes protesty Wang Li. Navíc to představuje jistou výzvu, jelikož se ve vlaku, kterým cestují všichni tři společně, nachází taky skupina jiných zlodějů. Všechno se změní, když mu Wang Li svěří skutečný důvod svého chování. Čeká dítě. A nechce aby se na něm odrazili jejich špatné skutky. Chce Root pomoct a trochu si vylepšit karmu. Wang Bo nakonec taky začně Root ochraňovat, jenže ta druhá skupinka zlodějů je v přesile a nejsou tak úplně nezkušenní. A pak je tu taky policie.

Na akční filmy moc nejsem, ale tenhle se mi moc líbil. Možná, že v čínských horách ještě skutečně jsou takový neviní a hodní lidi. Herečka, která hrála Wang Li, je hodně sympatická.


Au-pair v Británii - co si uvědomit a rozmyslet, než začnete hledat rodinu

17. května 2014 v 14:08 | Choi Mari |  Moje myšlenky
Máte rádi děti? Už jste se o ně někdy starali? A chcete se zlepšit v angličtině? Jenže ono to není zas až tak jednoduché.

První věc je, že bristké děti jsou úplně jiné, než ty české. V Británii je trestné dítě uhodit nebo na něj i zakřičet. A to i pro jeho vlastní rodiče. Kdyby se dítě někde prokeclo, můžou i jeho vlastní rodiče skončit ve vězení. Jestli tedy máte výbušnou povahu, raději hledejte jinou zemi, nebo jiné zaměstnání.
Pak je druhá stránka věci. Naprostá většina rodičů je tu k dětem strašně mírná. Pamatuju si svojí mámu. Byli mi tři roky a začala jsem chodit do školy a ona mi řekla: "Tobě jsou tři roky a ještě si neumíš zavázet tkaničky. Že se nestydíš!" Nakonec jsem si uměla zavázat tkaničky dřív, než moje starší sestra. Jenže tady je to o něčem jiném. Oni nechtějí mít samostatné děti. Oni je chtějí mít jako děti co nejdéle. A tak není výjímkou krmit, oblékat nebo utírat zadek po potřebě pětiletému dítěti (z vlastní zkušennosti vím, o čem mluvím). I osmiletým dětem tu rodiče nosí tašky do školy a doprovází je.

Můj nej song od 조대준 - 삼칭동에서

17. května 2014 v 13:21 | Choi Mari |  Moje nej songy
조대준 [džo-de-džun] je jihokorejský zpěvák účinkující pod Danal Entertainment.
Video má necelých šest tisíc shlédnutí, takže předpokládám, že nejde o příliš známeno uměce. Spíš neznámého. Možná proto jsem o něm nic nenašla. Písnička je klidná a zpěvák má příjemný hlas. MV není, je jen audio verze. Snad si i přes to poslech písně vychutnáte.


Boys before flowers

15. května 2014 v 14:06 | Choi Mari |  Korejské filmy a seriály
꽃보다 남자 [kot-bo-da nam-dža], anglický Boys over flowers nebo Boys before flowers, je jeden z nejznmějších jihokorejských seriálů.
Guem Jan Di pochází z vellmi chudé rodiny vlastnící čistírnu. Jan Di rodičům pomáhá tím, že na kole rozváží vyčištěné oblečení. A jednoho dne jí cesta zavede do Shinhwa High school, školy pro bohatou elitu národa. Jenže někteří nejsou zas až tak bohatí jako ostatní a ostatní jim to celkem slušně ukazují. Jan Di ale není jen tak nějaká holka. A tak nebude jen tak přihlížet, jak ostatní dohánějí jednoho ze studentů ke skoku ze střechy. Nebude váhat a zachrání ho.
Zanedlouho se toho chytnou novináři a aby už přestali otravovat, dostane se Jan Di té cti, studovat na Shinhwa high school. Tam se setkává s legendární F4. Yi Jung, Woo Bin, Ji Hoo a Jun Pyo jsou nejbohatší a nejhezčí kluci na škole a působí tak trochu jako mírně tyraničtí vláci školy. Všechno začne, když se to Jan Di už přestane líbit a dá jim to pořádně najevo.

Mě se tohle drama hodně líbilo. Jen tak něco nepřebije Jun Pyo a jeho valentýnský dárek. A Ji Hoo...on asi Hyun Jung vždycky hraje zasněné, nešťastné a melancholické chlapce, co mají tendenci zamilovat se do špatné osoby. Ale strašně mu to tam seklo. Rozhodně doporučuji.


Typologická charakteristika korejštiny

13. května 2014 v 13:17 | Choi Mari |  O korejštině
Korejština se typologicky nesporně řadí mezi jazyky aglitunační, korejsky 교작어 [kyo-džak-o]. Tento typ jazyka používá pro gramatické vyjádření afixy - předpony, přípony a vpony připojené k základu slova. Korejština jako aglitunační jazyk mácelou řadu příznačných rysů:

--Vysoký počet gramatických morfémů (předpon, přípon, kořenů a koncovek) řazených za sebou a připojovaných ke kořeni slova, zvláště sloves (afixy, partikule - částice, koncovky);jejich hranice jsou mnohem lépe rozlišitelné než u flektivních jazyků. Slabá je homonymie gramatických prostředků, příznačná pro jazyky flektivní. Gramatické morfémy mají zpravidla jedinou gramatickou funkci.

(Vyjádření pocitů v korejštině.)

--Vokálová harmonie - samohlásky se kvůli lepší výslovnosti přizpůsobují kořenu slova.
--Řídké užívání souhlásek r,l a souhláskových skupin v začátku slova či slovního kmene.
--Omezený počet slovních druhů (např. neexistence spojek a předložek), sloveso je nejdůležitějším slovním druhem.

(Korejský lunární nový rok.)

--Nerozlišuje se zde jmenný rod, neexistují členy, morfologie slovesa (způsob, vid atd.) a adjektiva (v korejštině takzvaná kvalitativní slovesa jako být mladý - 젊어요 [čol-mo-jo]) je téměř shodná a časování je pravidelné a existuje zde jen omezený počet nepravidelných tvarů.
--Hojné užívání významových tvarů sloves a podstatných jmen.
--Poměrně pevný slovosled typu a S-O-P [subjekt (podmět)- objekt (předmět)- predikát(sloveso)], člen určující je vždy v pozici před členem určovaným aj.

Zdroj:
Gramatika korejského jazyka: Vladimír Pucek

Ulzzang typ #2 - Nezapomínej na fotky

10. května 2014 v 12:39 | Choi Mari |  Ulzzang typy
Ulzzang jsou lidé známí až slavní pro svůj vzhled. Často se stali i modely a modelkami. Takže jestli to chcete jako ulzzang někam dotáhnout (určitě se najdou tací, kteří si chtějí tento styl líčení oblékáni nosit jen sami pro sebe), je třeba začít se fotit.
Nevadí, že nemáte drahý foťák. Nevadí, že foťák nemáte vůbec a musíte si vystačit s fotkami z mobilu. Nevadí, že nevypadáte dokonale jako naší korejští kolegové. Někde se začít musí. A věřte mi, určitě se najdou tací, s daleko horšími fotkami, kteří se za ně nestydí. Já se ze začátku taky hodně styděla se přihlásit do nějakého kontestu, ale když jsem si prošla ostatní fotky, tak jsem si řekla, že mám celkem slušnou šanci být v první dvacítce (přihlášených bylo přes sto a nakonec jsem skončila asi osmnáctá).
Samosebou, ty fotky někde musíte postnout. Blogování zkrátka k ulzzang patří. Ale o tom až jindy.