Korejština se typologicky nesporně řadí mezi jazyky aglitunační, korejsky 교작어 [kyo-džak-o]. Tento typ jazyka používá pro gramatické vyjádření afixy - předpony, přípony a vpony připojené k základu slova. Korejština jako aglitunační jazyk mácelou řadu příznačných rysů:
--Vysoký počet gramatických morfémů (předpon, přípon, kořenů a koncovek) řazených za sebou a připojovaných ke kořeni slova, zvláště sloves (afixy, partikule - částice, koncovky);jejich hranice jsou mnohem lépe rozlišitelné než u flektivních jazyků. Slabá je homonymie gramatických prostředků, příznačná pro jazyky flektivní. Gramatické morfémy mají zpravidla jedinou gramatickou funkci.
(Vyjádření pocitů v korejštině.)
--Vokálová harmonie - samohlásky se kvůli lepší výslovnosti přizpůsobují kořenu slova.
--Řídké užívání souhlásek r,l a souhláskových skupin v začátku slova či slovního kmene.
--Omezený počet slovních druhů (např. neexistence spojek a předložek), sloveso je nejdůležitějším slovním druhem.
(Korejský lunární nový rok.)
--Nerozlišuje se zde jmenný rod, neexistují členy, morfologie slovesa (způsob, vid atd.) a adjektiva (v korejštině takzvaná kvalitativní slovesa jako být mladý - 젊어요 [čol-mo-jo]) je téměř shodná a časování je pravidelné a existuje zde jen omezený počet nepravidelných tvarů.
--Hojné užívání významových tvarů sloves a podstatných jmen.
--Poměrně pevný slovosled typu a S-O-P [subjekt (podmět)- objekt (předmět)- predikát(sloveso)], člen určující je vždy v pozici před členem určovaným aj.
Zdroj:
Gramatika korejského jazyka: Vladimír Pucek