Červenec 2014

Bibimbap

30. července 2014 v 16:57 | Choi Mari |  Jídlo
비빔밥[bi-bim-bap] je jedno z nejtypičtější korejkých jídel a doslova přeloženo je to "míchaná rýže". Jedna se totiž o misku horké bíle rýže s dušenou a okořeněnou zeleninou, pastou z chilli papriček, sójovou omáčkou nebo fazolovou pastou na vrchu. Může se přidat i syrové nebo opečené vejce nebo maso nakrájené na plátky. Ingredience se promíchají dohromady až před konzumcí.


První zmínka o tomto jídle pochází z 시의전서[ši-e-džon-dso], kuchařky od neznámého tvůrce z konce 19. století. V současných korejských domácnostech se často připravuje z dušené rýže, zeleniny a masa. Na koci 20. století začal být bibimbap známý i v jiných zemích, hlavně kvůli své jednoduché připravě. Některé letecné společnosti jej servírují na letech letících do Jižní Koreje.

Nejčastěji používanou zelenou je okurka nakrájená na nudličky, cuketa, japonská ředkev, houby, kořen zvonku, mošské řasy, špenát, sójové výhonky a stonky kapradí. Používá se také tofu, neupravené nebo smažené, mohou být přidané i listy salátu, kuře či mořské plody.

Zdroj:

Ulzzang typ #3 - Nalepovací řasy

30. července 2014 v 16:25 | Choi Mari |  Ulzzang typy
Nezbytným prvkem ulzzang módy jsou velké a výrazné oči. K tomu velmi dobře dopomohou umělé řasy. Stačí ty na horním výčku, ale najdou se tací, kteří je lepí i na spodní. Oči sice musí být velké a řasy dlouhé, ale u ulzzang, na rozdíl od většiny jiných asijských stylů, by měli vypadat co nejpřirozeněji.

(Rozdíl s a bez je doopravdy vidět.)

Tak se mi prázdniny tak trochu prodlužují

24. července 2014 v 22:08 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Tak už jsem zpátky v Anglii. Přiletěla jsem zpět chvíli po desáté. Čekala jsem asi pět minut než mě host-father vyzvedl. Ten mi mimo jiné zdělil, že zbytek rodiny v Indii zůstane až do 2: srpna. Takže ještě týden a něco nebudu mít tolik práce. Sice budu uklízet dům a mám od host-mother nějaké drobné úkoly, ale jinak si můžu dělat, co chci.
A to doslova. On byl totiž až do nedávna v Londýně u sestry. Takže jsme z letiště jeli rovnou nakoupit, abych doma neumřela hlady (to bylo taky poprvé, co mi někdo řekl: "Vyber si co chceš, já to pak zaplatím). On mě totiž vysadil doma, najedl se a odjel na 3 dny učit do Birminghamu. Takže už zase budu doma úplně sama. Díky bohu za to, že ještě jsou v Indii. Být s malým doma měsíc a půl bych asi nepřežila. On i ten měsíc asi bude až až.

(Když už jsem nějakým způsobem dorazila na letiště o 3 hodiny dřív, tak jsem si to tam alespoň vyfotila.)

Druhý týden v Čechách proběhl o dost klidněji než ten první. Často jsem se chodila někam projít. Jednoho dne (asi pátek a nebo pondělí, určitě ale vím, že lilo jak z konve) jsme s mladší sestrou zapluli do několika sekáčů. Díky bohu, že lidi s vytisklou letenkou a jen s příručním zavazadlem nemusí být odbaveni. Obývám se, že můj kufřík měl menší nadváhu. Ani netuším, jak jsem to tam všechno nacpala.

(Takhle vypadá schodíště v domě, kde bydlím - tím myslím v ČR, v Anglii bydlím v domku.)

Největší šok ale nastal v úterý. Umřel mi počítač. Táta ho naštěstí nějak oživil, ale všechno je v háji. Veškerá data byla smazána. Nejvíc mě asi mrzí moje rozepsané povídky. Ta jedna byla fakt hustá. Až se divím, že jsem to napsala já! No, ale nebudu nad tím jen lámat rukama, prostě budu psát náměty, které si pamatuji znovu a ještě lépe. Měla jsem šílené štěstí, že jsem se zrovna nepokoušela plodit něco do nějaké soutěže.

Tak si užijte zbytek prázdnin a buďte opatrní, jinak dopadnete takhle:
(Ten text je tak stupidní, ale je to neuvěřitelně chytlavé.)

My mother the mermaid

21. července 2014 v 16:36 | Choi Mari |  Korejské filmy a seriály
인어공주 [in-o-kong-džu], anglicky My mother the mermaid, je jihokorejský film o porozumění mezi matkou a dcerou.
Na-young pracuje na poště. Už je ze všeho unavená. Z práce. Z matky, která je jen na ostudu. Z otce, který je příliš měkký a až moc hodný. Proto je velmi ráda za svou dovolenou v zahraničí. Když se ale vrátí, tak najde mámu, ale vypadá stejně, jako na fotografiích z doby před třiceti lety. Na-youngin strýc je ještě dítě a stále chodí do školy. Její matka, Yeon-soon, zatím jen tajně obdivuje pošťáka Kim Jin Kook, Na-youngina otce. Nechává si od mladšího bratra tajně posílat dopisy každý den, aby ho mohla vidět. Jin Kook ale neví, že Yeon-soon neumí psát ani číst. Je totiž potapěčka. Loví ze dna moře mořské plody.
Nevypadá to, že by se Yoen-sun někdy odhodlala Jin Kook říct, že se jí líbí. A tak Na-young nezbívá, než svojí matku nenápadně postrkovat, aby se dala dohromady s jejím otcem.

I když je děj hodně klidný a vcelku moc se tam neděje, film se mi líbil. Sice jsem začátek moc nepochopila, ale to je asi jediné mínus. Takže doporučuji.


Co dodržovat při psaní

21. července 2014 v 12:24 | Choi Mari |  Blog a blogeři
Aneb nějaké ty moje postřehy, které snad někdo využije. Správně psát je důležité nejen u povídek, ale i samotných článků nebo i nadpisů.

1,Pravopis
Nikdo není dokonalý, každý někdy udělá nějakou tu hrubku. Ale je lepší si to po sobě dvakrát přečíst nebo to alespoň zkopírovat do wordu, který ty nejhorší chyby najde sám. Dle mého názoru je tohle důvod, proč nejsou mladší blogeři (13 a míň) příliš oblíbení. Moc si neuvědomují sílu správně napsaného textu a ostatní ty chyby přímo bijí do očí. A přiznám, že i já sama články s příliš moc chybami většinou nedočtu.
Speciálním případem bych nazvala rozlišování malých a velkých písmen. Narazila jsem totiž na pár blogů, kde o tom, že capslock může být i vypnutý, zřejmě nikdo nevěděl.

Za týden zpátky do Anglie...

18. července 2014 v 18:39 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Do Čech jsem přiletěla zpět minulý týden ve čtvrtek kolem desáté ráno. Musela jsem vztávat v pět, abych stihla let, který byl v 7:15 (přibližně). Ráno jsem si dala toust a můj host-father mě odvezl na letiště. Nevím, jestli to tak bývá normálně nebo to bylo kvůli té rekonstrukci, ale na letišti byli úplně všichni lidi v jedné frontě a pro kontrolu všech lidí tam byli asi jen tři pásy. Takže i když jsem na letišti byla včas, bylo přede mnou asi tak dvě stě lidí a jen tak tak jsem stihla let. Jen tak mimochodem - ráno v anglii bylo vedro a obloha jak vymetená a v Praze jsem málem umrzla a pršelo.

(Tohle mě čekalo v Praze.)

Jak už jsem psala, do Prahy jsem dorazila kolem desáté. A neměla jsem vůbec tušení, jestli tam na mě někdo čeká nebo ne. A oba mobily jsem měla vybitý. Takže jsem musela najít zásuvku a zavolat mámě. První zásuvku jsem našla hned u východu, ale ta nefungovala. Pak jsem uviděla cedulku WC a řekla si, že tam by nějaká být mohla. U záchodů skutečně byla funkční zásuvka, ale máma mi to nezvedala. A jelikož už jsem na letišti byla skoro hodinu, vykašlala jsem se na ní a zakoupila si jízdenku do Plzně a dopravila se na autobusové nádraží. Když jsem tam tak seděla, zavolal mi můj ctěný rodič, že pro mě nikdo nepřijde. Krapet pozdě.

(Jen pro srovnání - takhle to vypadalo večer před odletem v Anglii. A ráno bylo stejně vymeteno.)

Můj nej song od Teen top - Miss Right

15. července 2014 v 10:21 | Choi Mari |  Moje nej songy
Teen top je jihokorejská šestičlenná chlapecká skupina. Skupina má šest členů a to Chunji, Niel, Ricky, C.A.P, L.Joe a Changjo. Skupina byla založena Andym Lee ze skupiny Shinhwa a debutovali v roce 2010. Niel i Ricky byli oba dětští herci, Ricky si dokonce zahrál v MV umělce Seo Taiji.
Ve Weekly Idol se znímili, že je jejich choreagraf rád nechává skákat a vále se po podlaze (dělali si legraci, že ani nemusí uklízet) a na jejich choregrafiích to bývá vidět. Tahle písnička i choreografie jsou pro ně typické. Hudba je taneční, rytmická a chytlavá a MV je spíš barevné. Jejich choregrafie jsou podle mě nižší střední třída obtížnosti. Jestli si chcete zatanči a nebo prostě jenom trochu zlepšit den, rozhodně si Miss Right pusťte.


Visual-kei

15. července 2014 v 9:56 | Choi Mari
Visual-kei je nejen někdy až velmi extravagantní módní styl, ale i styl hudební. Charakteristické je velké množství make-upu, extravagantní účesy, někdy i vyzývané oblečení. Mohou se objevit i prvky transvestismu.
Barvy jsou vesměs tmavé, spousta doplňků a oblečení s nádechem gothic. Na outfitech se dají nalézt jak tartanové vzory, tak i tradiční jponské kimonové vzory. Někteří se inspirují spíše viktoriánskou dobou, kdežto jiní kimony a dalšími tradičními japonskými kousky.

(Člen jedné Visual-kei hudební skupiny Mashiro.)

Korejská jména

13. července 2014 v 11:10 | Choi Mari |  Korea - zajímavosti
Jak v Severní tak i v Jižní Koreji je přivní příjmení a až za ním následuje jméno. Korejské slovo pro jméno 이름 [i-rüm], označuje celé jméno, tudíž příjmení j křestní jméno dohromady. V Koreji se v současnosti užívá přibližně jen 250 příjmení, přičemž příjmení Park (박[pak]), Kim (김[kim]) a Lee (이[i]) nosí téměř polovina korejské populace.

(Fotografie z Jižní Koreje.)

Korejská jména se typicky skládají z jedné slabiky. Slabika před jménem je generační jméno. Jedna generace má tradičně první slabiku jména stejnou (například můžete mít sourozence Taeyang a Tae-in). Tato tradice dávání sourozencům stejnou generační slabiku je velmi silná jak v Severní Koreji, tak i v Jižní.
Po svatbě se příjmení ženy nemění, zůstává jí příjmení její rodiny. Děti mají stejné příjmení jako jejich otec.

Battlefield heroes

11. července 2014 v 13:27 | Choi Mari |  Korejské filmy a seriály
Battlefield heroes je jihokorejská válečná komedie. Odehrává se v 7. století našeho letopočtu přibližně osm let po bitvě Hwangsanbeol.
Thingy (v titulkách jeho jméno překládají, ale do češtiny se mi to moc překládat nechce, jelikož to znamená věcička/něco/cosi) je odveden od své matky a naverbován do armády. Baekje už neexistuje, Silla se spojila s Tang (=Čína) a bojují proti Gogguryeo.Thingy a jeho přátelé se snaží jakkoliv tuhle válku přežít.

Mě se film docela líbil. I když jsou v něm vidět i některé typické rysy korejského humoru, které se mi moc nelíbí. Ale já ráda historické filmy, příběh byl hezký a bylo to i vtipné, takže ode mě palec nahoru.