Leden~

22. ledna 2015 v 13:05 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Po docela dlouhé době jsem tu s dalšími plky z mého života. Moc dlouhý to asi nebude, nic moc se v mém životě neděje. Začněme u počasí. Pršelo, jak jinak, sokor celou zimu. Pak začalo obča svítit slunce a už to vypadalo na předčasné jaro. Na a pak včera začalo sněžit a sněžilo nepřetržitě celý den. Dnes už nesněží a pomalu ale jistě to taje. Malej sice měl ze sněhu radost, já moc ne. Už se těším na jaro.


Moje starší "naprosto schopná" sestra měla práci v továrně s legem. Vydržela tam asi týden a to pracovala čtyři hodiny denně. Tady je vidět, kdo je neschopný. Škoda, že jsem nebyla doma, abych se jí hezky mohla smát a říct jí to pěkně do obličeje.

Před Vánocemi měli děcka ve škole cosi jako mši. V šest večer se všichni sešli v kostele a něco se říkalo a zpívali se koledy. Bylo by to fajn, kdyby se ti mlí spratci uměli v kostele nějak chovat. A. se neustále otáčel za kamarády a dělali bordel a několikrát nakopnul a rozházel bible, co byli v komínkách uložené pod lavicí. Kdyby to nebylo pondělí, mohli s ním jít rodiče, ale takhle jsem to schytala já.

(Už aby bylo léto zpátky...i když to asi zase bude moc horko....)

Před Vánoci jsme uklidily garáž a trochu tam přestěhovali nábytek. Vánoční stromek se v Anglii zdobí již na začátku Vánoc a samozřejmě, že malej si stěma ozdobama neustále hrál (třeba i fotbal). Snad jen zázrakem žádný nerozbil. O Vánocích dostal spoustu hraček (já dostala bundu od host-mother, což jsem vážně nečekala) a hrál si snima každý den. Jakmile ale skončili vánoční prádniny, už se na ně skoro ani nepodíval, až nedávno si zase začal hrát s novým legem. Stal se z něj maniac na obrazovku - nejraději by trávil celý dny u televize nebo sledováním videí na youtube.

Host-mother ani neuvažovala o tom, že bych mohla jet ná Vánoce domů, oba rodiče totiž hodně pracovali a následujících pár měsíců ještě pracovat budou (host-father je teď na tři dny v Madridu), takže dárky si rozbalím, až přiletím domů.

Na Silvestra se šlo na novoroční párty. Už od začátku mi bylo vážně podezřelý, proč host-mother tak moc chce, abych šla s nima. Jak jinak, musela jsem hlídat A. aby měla čas se bavit s kamarádkami. Její kamarádka, u který ta párty byla, má vážně pěkný dům, ale bez jeho návštěvy bych se asi obešla.


Ještě nemám nakoupené všechny dárky a chci koupit něco i host family. Mojí mámě jsem zatím koupila jenom tričko, mladší sestře rukavice a šaty a starší sestře naušnice a řetízek (i když se mi vážně nechtělo a od ní určitě nic nedostanu - a i když tak to určitě nebude za její peníze). Tátovi bych mohla koupit ponožky, on z nich má radost každoročně. Ale chtělo by to i něco jiného. Kdyby náhodou, tak to dořeším nějakou čokoládou.

Pro A. chci koupit nějakého plyšáka, on sám řekl, že by nějakého chtěl. Pro jeho bratra asi něco na kreslení. Host-mother chci koupit nějakou sadu šálků nebo misek a nějakou masku na obličej nebo tak něco. A host-father asi nakonec taky dostane nějakou tu kosmetiku (nějaký šampon nebo tak něco).

Na začátku ledna, ještě než začala škola, nás (mě a A.) host-mother odvezla do dětskýho koutku a že prý přijede až skončí všechny svoje nákupy a že se bude snažit být zpátky co nejrychleji. Byli jsme tam asi tak 3 a půl hodiny. Malej pak doma koukal na film, tak jsem naštěstí měla chvíli volno, protože z toho sezení tam a neustálýho kontrolování, kde zrovna je, jsem byla dost vyčerpaná.


V kalendáři bylo napsáno, že škola začíná v úterý. Trochu jsme se sekly, začala v pondělí. Na začátku ledna uspořádala host-mother dámskou párty. Když jsem odcházela do města, tak tu byla akorát An., jenže když jsem se vrátila z nakupů, bylo tu asi tak 14 cizích žen a jejich děti a byl to celkem blázinec.

V. přišla na chvíli na návštěvu a přinesla A. spoustu sladkostí. Ten to - jak jinak, že? - skoro všechno snědl na jednou. Slečna B. se ještě pořád neozvala s žádnými zprávami o nové au-pair (malej by hrozně chtěl, aby další au-pair byl kluk), host-mother se chystá jí volat. Ke konci února si musím jít vyzvednout letenku.

Jako úkol do nového roku jsem si dala toto: být jako Wang Jackson = nebát se tolik, že se ztrapním atd. a pořádně si užít život a chopit se všech možných příležitostí. Píšu teď cosi delšího (i když zatím mám jen pár odstavců) a možná by to mohlo dopadnout lépe než mé minulé pokusy o delší díla.

Tohle je pro zatím vše.
안녕~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žanet Žanet | Web | 24. ledna 2015 v 8:09 | Reagovat

Ano, ta sukne se mi taky moc libi :3
Ach ty deti, co? :D
Ja byt tebou, dala na kalendar a sla bych v utery :D A bavila jsi se aspon trosku na te silvestrovske party? Nebo to bylo zkazeni celeho roku i toho noveho?

2 (Dája) Lóra (Dája) Lóra | Web | 24. ledna 2015 v 10:18 | Reagovat

Jémáš moc pěkný blog, docela jsem se začetla :-)

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 24. ledna 2015 v 12:53 | Reagovat

[1]: Moc ne, ale bylo tam dobré jídlo, tak alespoň něco. Můj původní plán byl pustit si film a jít v deset spát.

4 steel32 steel32 | Web | 24. ledna 2015 v 13:31 | Reagovat

tyjo, pracovat čtyři hodiny denně je docela libový :D
ale muselo bejt docela divný, nebýt na vánoce doma :D nebo aspoň pro mě by to bylo nepředstavitelný :D
a 14 ženskejch + jejich děti :DD muselo bejt veselý :D

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. ledna 2015 v 11:39 | Reagovat

Jak to tak čtu, říkám si, že se nikdy nevdám  do anglosaské země nebo do Skandinávie (nebo tam nebudu žít, pracovat). Prostě bych nedokázala dát svému potomku tak volnou ruku a možná bych skončila jako ta česká maminka ve Švédsku (Norsku, Finsku), které děti odebrali za to, že je "fyzicky srovnala".
Osobně si nedovedu představit, že je někde takové drobné usměrnění vlastního dítěte trestné. (nás s bráchou rodiče flákli jen výjimečně, ale volnou ruku tedy rozhodně nemáme). Až se vrátíš domů, budeš se tam potom zase vracet?
Pozor na dárky jako na kosmetiku! Dle mého to není zrovna ta nejlepší volba, protože třeba maskou jako dárkem můžeš naznačit své host-mother něco, co si teď neuvědomíš, já nevím, já jsem se vždycky kosmetice tohoto typu snažila vyhnout.
Tvojí sestru nechápu, já jsem ve škole (SŠ) někdy přes deset hodin a moji rodiče jako státní zaměstnanci s průměrným platem někdy i přes deset- dvanáct hodin. Čtyři hodiny i když fyzické práce, ale je docela na pohodu, nechápu. Tvá sestra by si měla s prominutím uvědomit, jak je to dneska s trhem práce (pamatuji si na tvoje články, kde jsi z toho šílela, ještě než si odjela do VB). Tak jo, přeju vše nejlepší v tomto roce a ať se ti daří :D

6 Kelly Kelly | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 19:13 | Reagovat

[5]: Já proti občasnému plácnutí na zadek nic nemám, ale momentálně jsem teď také jako aupair a vidím, že fakt jde děti vychovat i bez "fyzického srovnávání". I když vlastně jeden z kluků dostal na zadek, ale to jen proto, že fláknul toho druhého po hlavě takovým dřevem. xD Ale prostě se to dá. :)

7 Choi Mari Choi Mari | Web | 26. ledna 2015 v 13:14 | Reagovat

[5]: Já bych chtěla zkusit Londýn. Že bych tam byla rok jako au-pair a pak si zkusila s někým najít bydlení a normální práci, ale uvidí se.

[6]: Malej taky občas dostane, ale jenom od táty nebo od bráchy. Jeho táta ale stejně je doma tak tři dny týdně, takže to není moc často.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama