Už jsem doma

27. března 2015 v 23:49 | Choi Mari |  Cesta ke snům
Jestli si někdo vzpomíná, tak jsem kdysi psala, že se mi zadařilo a v jedné knížce bude moje povídka. Začátkem března jsem se konečně dočkala (se to kvůli nečemu opozdilo). Takže pokud někde narazíte na knihu Literární naděje České republiky, nezapomeňte si přečíst mou povídku Noc Na hradě. V naději, že se třeba najde nějaká ta zkušenost v oboru herectví nebo modeling jsem si udělala profil na novetvare.cz, což je vlastně něco jako česká verze starnow.co.uk, akorát ne tak dobrá.

Na začátku února jsem měla narozeniny. K. koupila dort a koupila mi jako dárek tričko a pyžamu (a vybrala vážně hezké kousky). To mě jen utvrdilo v tom, že než pojedu domů, musím jim všem něco koupit. Muselajsem toho pro nědělat hodně, víc než většina jiných au-pair dělá a A. byl občas na zabití, ale byli ke mě vážně milí.



K. říkala, že bych měla jít na VŠ. Tak jsem si po pár dnech přemýšlení řekla proč ne, zkusit to můžu. Můj odchod do Londýna můžu odložit opůl roku, až ty přijímačky neudělám. Ne, že bych je udělat nechtěla, jen nevěřím tomu, že bych je udělat mohla, ač se budu snažit sebevíc. Ale určitě to alespoň zkusím.

Napsalajsem a poslala do soutěží další tři povídky. Ta jedna se mi (podle mě) hodně povedla amohla by třeba i uspět. Přihlásila jsemse do dalšího contestu pro ulzzang a skončila jsem v té lepší polovině.

V půlce února byly pololetní prázdniny. Prázdniny trvaly týden a přežili jsme je. Oproti mému očekávání utekly i celkem rychle. Jeden den jsme šli do play area a to bylo moc fajn. i když si A. nejprv hrozně stěžoval, že nechce jít pěšky.


Michaella si to nakonec rozmyslela, že prý tohle a tamhleto. Takže se hledala navá au-pair. A s tou to taky nebylo nejjednodušší. Jela do Leeds autobusem. Prý se bojí letadel. Já se taky bála a přežila jsem to. Přijela k večeru 5.a není moc sympatická. Nikdy jsem si o lidech z vesnice nemyslela, že by byli burani, ale na ní to slovo perfektně sedí.

Než jsem odletěla domů, tak jsem se ještě vydala navštívit muzea. Nic nového tam neměly, akorát tu výstavu samurajských zbrojí. Cestou do centra jsem si všimla, že před kostelem je cedule Na prodej. Nevím tedy, kdo by koupil kostel, nebo proč ho vůbec prodávají, ale upřímně mě to zarazilo. Vím, že se prodávají a pronajímají církevní budovy,ale přímo o kostelech jsem ještě neslyšela.

Koupila jsem si knížky v angličtině. Naprosto jistě vím, že je dvakrát číst nebudu, knížky nikdy dvakrát nečtu. Ale napadlo mě o ně udělat někdy nějakou soutěž, až je tedy přečtu. Ale to se ještě uvidí.


Středa, čtvrtek a pátek před tím, než jsem odletěla, přišel chlápek spravit a vymontovat staré skříně a potom namontovat nové. Od té doby, co přijela Michaella jsem spala v pokoji A. Jako bylo gajn mít tak velkou postel a jo, kdybych mohla, tak až budu někdy bydlet sama,tak bych jí chtěla, ale už teď mi je jasné, že bych spala jen na jednom jejím kraji. A nebo bych si k sobě do postele muselaněkoho sehnat...i když by asi stačili všichni moji plyšáci.

K. mi dala na rozloučenou plyšáka a obálku s penězi. Prý, že to nikdy předtím žádné au-pair nedala. A taky se prý kdykoliv můžu vrátit (říkala, že její rodiče takychtěli, ať zůstanu). Pak mě doprovodila na letiště. Tam jsem měla pěkný trapas. Nemělajsem totiž ani tušení, že se notebooky tablety nesmí dát do kufru, ale musí se brát napalubu letadla. Ale to se pak vyřešilo. Taky jsem si musela ještě zaplatit třetí kufr, abych seváhově vešla. Hodně mě překvapilo, že sejim líbily ty dárky, co jsem jim koupila (An. jsem koupila jen bonbonieru, protože dárky mám potíže vybrat ivlastnímu tátovy, natož cizímu).


Přistály jsme v Praze ve tři hodiny odpoledne. Tenhle let jsem docela užila, protože tam všude byly ty mraky. Vypadalo to jakobílé načechrané moře. Nejvíc semi asilíbila chvíle, kdy jsme nad ty mraky vystoupaly a pak když jsme naopakskrz ně klesaly. Na letiště měpřišel vyzvednout táta a jeho kamarád.

Už jsem se stihlapotkat se dvěma kamarádkama potkat tři nové (ale spolužačka ze střední se neozývá). Jsem přihlášená na pracáku au pojišťovny a mám podané přiznání k dani. Koupila jsem si nový počítač a jsem s ním spokojená. Ještě mi nějaké peníze zbyly (a mám mi dluží skoro deset tisíc...opět) (ale na těchpředchozích deset tisíc asi zapomněla). S mladší sestrou jsmevyrazili do knihovny a pak na menší výlet. Byloto daleko a u konce jsme myslely, že umřeme, jak nás bolely nohy. V půlce příštího měsíce si začínám hledat práci (chci si dát chvilku prázdniny). Jen doufám, ženajdu alespoň něco ucházejícího.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 thedreamwalker thedreamwalker | Web | 28. března 2015 v 15:35 | Reagovat

wau, k tej poviedke v knizke gratulujem O_O ja to vidim ako obrovský úspech :)

tie fotky oblohy su velmi pekne :)

drzim palce so vsetkym :)
aj ja rozmyslam, ze uplne tento rocnik necham.. a ak ma neprijmu na tie ine odbory, tak nemyslim, ze tu si job najdem, tak by som rada odisla niekam ..

2 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. března 2015 v 18:06 | Reagovat

Jééj gratulujem :-) Tvoje články sa mi páčia takže ma len utvrdzuješ v tom, že si spisovateľský talent.
Budem ti držať prsty aby si tie prijímačky urobila :)
Fotka oblohy je naozaj krásna och :3

3 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 29. března 2015 v 21:58 | Reagovat

*zří odkaz ve volitelném horním boxu a rozzáří se jí oči* Tisíceré díky!
Přijímačky určitě zvládneš :-) Když se chce, dost věcí jde (tedy krom pokusu o lítání tím, že člověk vyskočí z okna - nezkoušejte bez dohledu profesionálů!).
Tři povídky? Dost dobrý počet. To mi připomíná, že mám rozepsanou jednu a deadline je... pozítří. Super.

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 31. března 2015 v 17:39 | Reagovat

Vítej zpátky :-D
Tenhle článek se mi četl s úsměvem na rtech skoro sám. Určitě tu vysokou zkus, kdyby se ti to povedlo, bylo by to k dobru, navíc dnes se na vejšku dostane skoro každej, tak proč ne ty.
S těmi povídkami ti to přeju a s tím profilem novetvare.cz taky :D
Na tvém místě bych zkusila všechno o co bych se chtěl pokusit. Držím palce do budoucna :-D

5 Choi Mari Choi Mari | Web | 31. března 2015 v 18:50 | Reagovat

[4]: Zrovna na obor, kam bych se chtěla hlásit moc lidí ročně neberou a člověk na to musí mít talent. Ale určitě to alespoň zkusím.

6 Sentimental Rabbit Sentimental Rabbit | Web | 1. dubna 2015 v 20:07 | Reagovat

Vítám tě zpátky v ČR :-D
Zítra jdu do Neoluxoru, takže se po knížce podívám :-D
Když se budeš snažit, určitě to zvládneš! A především nebudeš moct litovat toho, že jsi to vůbec nezkusila :) Ohledně Au-pair mi to připadá skoro jako sázka do loterie. To jestli nová rodina bude milá a nebude si na tebe nikdo dovolovat ani tě urážet a pro rodinu to musí být taky zkouška, když do domu pustí cizího člověka...
Obří postele musí být super, alespoň pořád nekopeš do zdí, nebo do stolu  :-D
To s mamkou mě mrzí, u nás dělá něco podobného taťka (protože si mamka ukládá peníze do obálek), sice z několika letým spožděním, ale myslím, že už se mu podařilo nám všechno vrátiti...
Přeji hodně štěstí s hledáním práce. Snad seženeš něco alespoň ucházejícího  za normální plat (uvědomuju si jaká je  asi tvoje situace, bratránek je na tom dost podobně :/ )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama