Cesta ke snům

Březen byl poněkud hektický

24. března 2014 v 15:48 | Choi Mari
Tohle bude první článek, který jsem v březnu publikovala. Nejprv to bylo kvůli stěhování a taky kvůli práci (jelikož bylo hodně práce, chodilo se i v sobotu). No a teď možná moc článků taky nebude, ale asi to bude lepší než březnu. Našla jsem totiž hostitelskou rodinu a bydlím od včera v Anglii v Leeds.
Poprvý v životě jsem byla na letišti a byla jsem z toho úplně mimo. Málem jsem nastoupila ke špatnému letu. Čekala jsem na letadlo strašně dlouho a tak jsem si krátila čas čtení nápisů v korejštině. Přijdu si dost přeinformovaná, jak na mě všichni mluví anglicky a já rozumím stěží polovinu toho, co po mě vlastně chtějí.

Něco jde dobře a něco špatně

9. ledna 2014 v 19:18 | Choi Mari
Nejprv to dobré. Jelikož to, na co si chci ztěžovat je trochu na dýl. Takže nejprve se chci pochlubit, že jsem úspěšně dočetla knížku, která je celá v angličtině. Trošičku jsem tím pohla s jedním ze svách snů a to tím, že bych chtěla někdy v budoucnu umět plynně anglicky. Čtení knížek (i když s notebookem před sebou) je krok vpřed, i když jen malý.
A pak je tu i jedna pšatná událost. Pohádala jsem se se svojí jedinou kamarádkou. Jsem podle ní příliš sobecká. Já jsem jí vděčná, že mi pomohla najít práci, ale všechno má svoje meze. Kdysi jsem jí půjčila mikinu a rukavice. Už jsem to nikdy neviděla. Taky jsem jí pujčila několikrát peníze a už jsem je nikdy neviděla. Nechala jsem jí u sebe několikrát přespat, když se neměla jak dostat domů a ještě nebyla na ubytovně. Když neměla svačinu, tak jsem se s ní často rozdělila, i když jsem kvůli tomu měla potom ještě hlad. A i když tvrdila, že si ode mě napíše SMS naposled (což říkala tak měsíc a půl) propsala mi třičtvrtě kreditu. A já jsem tady ta špatná, protože jsem jí nechtěla půjčit peníze a mobil.

Tak mi tedy tenhle rok nezačal úplně nejlíp. Ale na druhou stranu, nežačal ani nejhůř. I když máme tenhle týden povinnou pracovní sobotu, z čehož nemám vůbec radost. Plánuju totiž o víkendu dopsat další část své povídky a takhle na to už budu asi moc mrtvá. Ale uvidí se.
Snad váš rok začal o něco líp a když ne, tak alespoň o ne o moc hůř.

Tak nějak nám začal nový rok...

1. ledna 2014 v 1:19 | Choi Mari
Tenhle rok byl pro mě v mnohým zlomový. Utřídila jsem si myšlenky, zjistila co vlastně chci a jaká chci být a začala si plnit svoje sny. Ze svého seznamu jsem sice smazala asi jenom čtyři nebo pět položek (a nějaké přibyli), ale nějak se začít musí.
Letos jsem spoustu věcí dělala poprvé.
* maturitu - sice až ve druhém termínu, ale na první pokus. Zdárně jsem odmaturovala a ne, necítím se kvůli tomu papíru o nic dospěleji. A ani to nebylo tak hrozný. Ústní maturita je daleko horší než písemná, zvlášť, když jste poslední v abecedě (a z naší skupiny jsem byla).
* návštěva pracovního úřadu - když jsem se šla registrovat nebo zapsat nebo jak se tomu říká, šla se mnou máma. Ale odhlásit jsem se šla sama.Sice jsem tam jen přinesla ukázat papír, ale i tak jsem na sebe pyšná. Já se na úřadech absolutně nevyznám.
* pracovní pohovor - vlastně jsem tenhle rok absolvovala dva. První byl do práce, kde jsem teď. A tam berou vážně každého. Sem tam přišla (do agentury) a řekli mi, kdy můžu začít a ať složím krabičku na CD. Ten druhý byl skupinový a byla to pro mě daleko větší životní zkušenost. Vybraná jsem nebyla. A naštvalo mě, když jsem pak našla inzerát, že na tu samou pozici, na kterou jsem nebyla vybraná, někoho hledají.
* práce - je mizerná, ale zbývají mi už jenom tři měsíce a dva týdny, tak to snad přežiju. A prý tam asi už dlouho nebudu, jelikož jsem pomalá. Takže mě asi vyhodí. Ale svět se nezboří, peníze už mám skoro našetřené.
* první výplata - první výplata byla jen něco přes osm tisíc a protože máma po mě chce každý měsíc pět tisíc, tak jsem z toho moc neviděla. Ale většinu z toho si šetřím na svůj velký tajný plán, který vám určitě řeknu, až bude jistý. Vykládat tady něco, co možná nebude nechci.
* návštěva fotografa - ne, že bych tam v životě nebyla, ale jště jsem úplně sama nikdy nepřišla k fotografovi a neřekla si o fotky. Nedávno jsem to poprvé udělala. A ty fotky se všem hrozně líbí. Doufám, že mi pomůžou k práci v zahraničí.
* kadeřník - sice jsem se nedokázala sama objednat a musela jsem se asi deset minut přemlouvat, abych zaklepala na dveře a vešla, ale nakonec jsem se dokázala sama nechat ostříhat. Což je u mě docela úspěch.

Do nového roku mám jenom pár předsevzetí. Jednoz nich je zkusit si zařídit práci v zahraničí přes Student agency a mezitím přežít ve své práci a nebo chodit na brigády, pokud mě tedy vyhodí.
Další je plnit si své sny. Snad bude příští rok můj seznam o dost kratší...alespoň o víc než pět položek. No...a další předsevzetí vlastně nemám. Snad jen vyhrát alespoň nějakou malou ulzzang soutěž.


A kdyby ste chtěli vědět, jak já trávím poslední den v roce, tak mám jen jeden zvyk. Pustit parodii na King's man od DBSK. Kdysi jsem to našla s anglickými titulkami, ale tentokrát jsem si musela vystačit s čínskými. I bez anglických titulků a bez znalosti původního filmu je to sranda. Obzvlášť jak Jaejoong zakopl o sukni a schodil krále.

Jupí! Foťák~

25. prosince 2013 v 10:18 | Choi Mari
Konečně vlastním svůj vlastní fotoaparát. Ještě paměťovku a bude to ideální. Konečně jsem si to mohla odškrtnout ze seznamu přání, takže jich je zase o jedno míň (, ale nedávno asi čtyři přibili, takže místo -1 to je +3....no nevadí). Není to žádná zrcadlovka, ale stačit bude. Má zabudovaný i mikrofon, takže je možné, že se tu třeba časem (a až budu mít koupenou paměťovku) objeví třeba i nějaké videa (pokud tedy bude zájem)...Nepoužívám trochu moc závorek?
K Vánocům jsem chtěla dva dárky. Foťák, abych mohla fotit a kufr, abych se mohla zbalit a odstěhovat (o tom ale víc až v novém roce, až to bude jisté a zařízené). Kufr si ale asi nakonec budu muset koupit sama (nebo to uhrát na narozeniny, ty jsou za dva měsíce).
Takže ze dvou dárků jsem dostala jeden, což je vlastně půlka a to je celkem slušné skóre. Pak tu bylo pár praktických dárků a kabát. Šeredný, bílý a asi dlouho neopustí skříň.
Letos jsem konečně koupila mámě nějaký pořádný dárek. Nakoupila jsem nějaké krémy, sůl do koupele atd. a nacpala to do krabice od bot a zabalila. Máma vypadala, že má radost (i když vím, že nové talíře by asi uvítala víc).
Tak co vaše dárky? Udělali radost? A dárky od vás?

Od července se počet followers víc jak zdesetinásobil

28. listopadu 2013 v 21:04 | Choi Mari
Už dlouho tu nebyl žádný můj osobní výkec (...naposled minulý týden). Sice jsem chtěla až zítra psát nějaký poněkud postatnější nebo užitečnější článek, ale na TOPlistu jsem si všimla, že na můj blog narazil někdo, kdo hledal na internetu "jak mít hodně followers na tumblr". Někdy se ke mě dostanou lidi přes hodně zvláštní hesla (nejlepší asi byli "jezdit na sekvoji" a "kde koupit holandskou omáčku").
Nejprve se chci pochlubit, že jsem zrovna byla v práci přeřazená z práce na pásu (což vážně není žádná sranda) dozadu k returnu. Zatím se učim skenovat vrácené produkty (tam v zadu to vypadá trochu jak z nějakého sci-fi filmu).
Ze svojí první výplaty jsem zatím utratila asi 600 Kč. Asi si zítra zajdu na nějaké nákupy a taky chci mámě koupit nějaký ten dárek k Vánocům.
A teď proč vlastně píšu tenhle článek. V červenci (pokud si to někteří pamatují) jsem se chlubila tím, že můj blog na tumblr sleduje pět lidí. V současnosti je to o něco víc. Přesně 71. Nevím sice proč můj blog sledují, ale jsem ráda. Ráda bych tam dávala víc svých fotek (jako, že jsem na nich já, ale i těch, které vyfotím). Snad doopravdy k Vánocům dostanu slíbený foťák.
Poslední dobou jsem šíleně unavená, bolí mě hlava a nohy, mám neustále hlad a nemám na nic čas. Tohle jsou důsledky práce. Vážně bych chtěla nějakou lepší. Pořád ještě zkouším najít nějakou hostitelskou rodinu. Jestli jí doopravdy najdu, dozvíte se to v lednu. A taky ještě pořád zkouším najít nějakou lepší práci.
Jo a malý dodatek pro čtenáře mé rozepsané povídky - pracuje se na ní. Za chvíli budu mít dopsanou 5. část. Snad příští týden bych jí sem mohla už hodit.

První měsíc neškoláka

8. října 2013 v 19:29 | Choi Mari
Život školáka je o hodně jednodušší než ten potom. Tím si nechci stěžovat. Já jen, že realita a můj svět jsou dva úplně odlišné světy. Pokaždé, když se setkají, tak utrpím celkem velký otřes. No, a poslední dobou se stýkají snad pravidelně. Nějak je nezajímá, že ten můj svět je hezčí než krutá realita.
Moje první zkušennost s úřadem práce byla vážně něco. Musela jsem tam jít třikrát. Ve škole nám řekli, že tam máme dojít, co nejdřív. Tam mi zese řekli, že to stačí do konce září, hlavně, když s sebou budu mít maturitní vysvědčení. To jsem s sebou sice podruhé měla, ale zapomněla jsem občanku (a máma mě málem zabila). Potřetí už bylo všechno vyplněné a měla jsem všechno s sebou. Nevyplnila jsem akorát kolonku, o jakou práci se chci ucházet. V tu chvíli mi došlo, že vlastně ani nevím, co všechno můžu dělat a jaké jsou moje možnosti.
V září jsem byla na třech jednodenních brigádách. První byla jako skladník v Globusu (což není špatné). Byla jsem u ovoce a zeleniny a musím říct, že suché potraviny (sladkosti, těstoviny, polévky,... - tam jsem byla v červnu) jsou lepší. Pak jsem byla na inventuře v Kauflandu. V létě jsem byla na inventuře v Globusu a tam to je o trochu lepší (a dávají lepší svačiny), ale obojí není špatná brigáda. Moje poslední byla ve Fuji Koyo. Trochu jsem se děsila, když jsem zjistila, že je to japonská továrna na autodíly. Ale nakonec ta práce byla docela jednoduchá, jenom jsme něco kontrolovali a ošmirglovávali (nedokázala jsem zjistit, co že to vlastně je). Ale radši brigády u japonských firem neberte - mizerně platí. Oni si snad myslí, že jsme levná pracovní síla!

Tak naposled....

19. září 2013 v 19:25 | Choi Mari
Nadpis článku nemá vůbec co dělat s chodem blogu. Byla jsem dnes naposled ve škole. Já, šest mých spolužaček a tři holky z druhého oboru jsme dnes měli předávání maturitních vysvědčení.

Jupí! Mam maturitu.

12. září 2013 v 17:28 | Choi Mari
Minulé pondělí (2. září) jsem psala didakťák z matiky. Náhodou se stalo, že státní maturitu jsme dělali ve škole, kam chodí moje starší sestra (jesli znáte v Plzni Švejcarku, tak tam), která je shodou náhod o ročník níž než já. Ta škola je příšerně velká a děsně šeredná. Byli jsme v té nejmenší třídě v celé škole, takže nás tam bylo sedm: já, jedna spolužačka, co to na jaře nedala a pět kluků ze strojárny. Cestou zpátky ze třídy jsem zabloudila a šla někudy úplně jinudy. Nějak mi nedošlo, že k těm třídám vedou šipky, aby tam každý trefil. No a po písemce jsem si šla vyzvednou na poštu boty. Jsou hrozně hezký a pohodlný.
Pak ve středu (4. září) jsem spolu se dvěma spolužačkama z mojí třídy a čtyřma holkama ze druhého oboru z naší školy psali didakťák z češtiny a slohovku. Byli tam s náma i ti kluci, co se mnou psali matiku a pak pár dalších lidí. Ten didakťák se mi zdál lehký, ale ty témata na slohovku byli pěkně na hlavu.
Teď v úterý jsem dělala praktickou maturitu, takže jsme mikroskopovali (to jsem si vylosovala hrotnatku a jehlici borovice lesní) a popisovali krajinu a to jsme si s kamarádkou vylosovali rybník. Pak nám řekli učitelé celkový známky z praktický maturity a z tý mám já za dva a kamarádka za tři. Jenže jsme skončili v půl čtvrtý a další autobus do plzně jel až v půl osmý. Tak nás učitelův známý hodil autem do Nezvěstic, kam jsme dojeli ve čtyři hodiny a jeli v půl pátý vlakem do Plzně.
No a dnesk jsme měli ústní maturitu. U ochrany životního prostředí jsem si vylosovala antropogenní využívání biomů, což byla ta snad nejlehčí otázka, co jsme tam měli. Trochu mě třápila čeština, kde jsem si vytáhla Olivera Twista, kterého nemám moc ráda. A poslední byla ekologie, kde jsem si vytáhla toleranci a adaptaci organismů.
Takže příští týden si dojedu pro vysvědčení a někdy tenhle nebo až příští týden půjdu na pracák a začnu se ohlížet po nějaké té práci. Na blogu už budu normálně aktivní a jsem hrozně ráda, že už to mám všechno z krku.

Příští týden maturuji~

27. srpna 2013 v 17:28 | Choi Mari
Dnes jsem dělala doklasifikační zkoušky. Podle nadpisu můžete tušit, že úspěšně. Vstávala jsem v pět ráno. A bylo mo hrozně špatně z nervozity. Hrozně jsem pospíchala, abych stihla autobus. Ale on nikde. Začínala jsem mírně panikařit. Naštěstí v hale na tabuli psali, že autobus pojede, jenom o trochu dýl. Nějak mi nedošlo, že o prázdninách to jezdí jindy.
Už cestou autobusem jsem si všimla, že jsem si úspěšně ušpinila svoje nové světležluté kalhoty. Máma asi měla pravdu, že světlé barvy pro mě prostě nejsou.

Wa~ už mám 5 followers

26. července 2013 v 13:12 | Choi Mari
Myslím na tumbrl. Po asi čtyřech měsících ne příliš vysoké aktivity (což se tenhle týden změnilo) mě sleduje pět lidí. Je to sice poněkud malé číslo, ale pro mě je to úspěch. Přeci jen nejsem nějaký bůhvíjak zajímavý člověk a můj blog (na tumblr) není kdovíjak excelentní (ale už jsem přišla na to, jak tam změnit design, takže je o něco lepší).

(Tohle jsem fotila já. Na tumblr jich mám víc.)

Přihodilo se mi:
- byla jsem vyzvednout sestry z tábora. Tedy spíše z klubovny kam je odvezl autobus. Do oddílu už sice asi 2 a půl roku nechodím, ale ty děti mě až podezřele hodně rádi vyděli.
- Měla jednodení brigádu v Globusu. Dozvěděla jsem se tam od chlapců, že mám upřímné a nevinné oči. Potěšilo mě to.
- byla jsem s kamarádkou v Tescu (na Rokycanské) nakupovat. Moc jsme toho sice nekoupili, ale dali jsme si tam jídlo. Byl to nějaký čínský fast food (jediný fast food co jsem ochotná jíst) a já si objednala nudle. Kamarádka mi koupila hůlky, protože mi nevěřila, že už to s nimi docela umím. Šlo mi to líp než jsem sama myslela. Ještě chvíli a tohle přání si budu moct odškrtnout.

Ještě mám pár dotazů. Nemusíte na ně odpovídat, ale kdyby se vám chtělo:
- Nevadí vám tyhle mé výkecy?
- Co si myslíte o mém blogu?

Přišla mi učebnice korejštiny

12. července 2013 v 15:21 | Choi Mari
Konečně přišla. Gramatika korejského jazyka. Nechala jsem si jí poslat na odběrové místo, abych nemusela platit poštovné. A udělala jsem dobře. Jelikož jsme tam s mámou (která platila - budu mít někdy teď svátek) přišli zrovna v dobu, kdy měli pauzu, zašli jsme se podívat do nedalekého second handu a tam jsem si vybrala kabát. Je takový jarní a mám z něj hroznou radost. Je ve stylu mori-kei (pro znalce japonských módních stylů).
Teď k té knížce. Je úžasná. Sice tam nejsou žádná cvičení (je to brané spíš jako přehled gramatiky), ale je to jedna z mála knih o korejštině (ještě si musím našetřit na konverzaci) a je hodně obsáhlá. Je sice poněkud odborně napsaná, ale vážným zájemcům o korejštinu se bude určitě hodit. Tak kdyby měl někdo zájem tak si jí může tady objednat. Určitě si zjistěte, jestli je ve vašem městě odběrné místo (jsou tam vypsaná), ať nemusíte platit poštovné když si tam klidně můžete zaskočit.

Jinak jsem stihla:
- úspěsně promarodit prní týden a půl prázdnin
- hlídali jsme mámině kamarádce kočka, což znamená, že jsme dva týdny měli doma čtyři kočky, přičemž ta, co jsme hlídali, neuvěřitelným způsobem pelíchá (včera už ale šla domů)
- jsem doma bez sester. Bohužel jen do neděle a ještě ke všemu je musím vyzvednou až přijedou z letního tábora.
- starám se o kytky a ty to zatím přežívají
- nevyšla mi brigáda

A co vy? Nějaké úspěchy? Nebo neúspěchy?

Jsem oficiálně přihlášená k maturitě

27. června 2013 v 15:10 | Choi Mari
Přihlásila jsem se už 12. června, ale potvrzený jsem to dostala až dnes. Ale ve škole jsem kvůli tomu byla už včera. Člověk by čekal, že když je na školních webovkách napsaný, že si máme potvrzený přihlášky vyzvednout 26.-27.6., že 26. už budou potvrzený. Jenže nebyli. No, ale alespoň jsem se potkala se spolužáky.
Jinak je fajn, že už vím, kdy budu maturovat. Pořád ale ještě nevím, kdy vlastně budu dělat doklasifikaci.

To byl zase nápad!

12. června 2013 v 16:18 | Choi Mari
Před týdnem jsem si byla kvůli brigádě ve škole pro potvrzení o studiu. Měla jsem pak hodinu a půl čas, než přijede autobus. Tak jsem se rozhodla jít kus pěšky (do školy to mám přes 20 km). Docela jsem se bála jít při silnici a tak mě nenapadlo nic lepšího, než to vzít přes louky a pole. Po tom dvoutýdenním dešti to opravdu špatný nápad. Všude bylo plno vody a bahna. Takže jsem za pár minut měla nohy až po kolena mokrý a špinavý.
Měla jsem radost, když jsem došla do Nezvěstic. Myslela jsem si, že nastoupím do autobusu a budu za chvíli doma. Jenže autobus mi ujel před nosem a další jel až za dvě a půl hodiny. Tak jsem si řekla, že bych mohla dojít do vŠťáhlav, tam jezdí autobusy častěji. Ale mezi Nezvěsticema a Šťáhlavama jsem nějak špatně odbočila a ocitla jsem se v úplně jiné vesnici. Naštěstí tam byla cedule směr Plzeň. Nechtěla jsem jít po silnici a tak jsem to vzala přímo před pole. Jenže jsem přešla pole, dohromady čtyři, a zjistila jsem, že vůbec nevím, kde jsem.
O pět minut dýl jsem děkovala bohu za turistické značky. Sice říkali, že dojdu k Nebílovskému Borku, ale to mi bylo celkem jedno. Navíc tam odtamtud taky jezdí spoj do Plzně. Tak jsem šla dál. Nejdřív mezi loukami. Bylo pěkné počasí (škoda, že jsem s sebou neměla foťák). Ale pak jsem došla do lesa, kde byla tma a ozývali se tam divné zvuky. Docela jsem měla strach.
Někdy později jsem pak došla k rozcestníku, kde se modrá značka, po které jsem šla, křížila s červenou, která čirou náhodou vedla na Radyni. Vím, že z Radyně vede žlutá značka do Plzně k Olympii. Tak jsem šla dál. Po cestě jsem zjistila, že ty divné zvuky jsou z nějakého lomu či něčeho na ten způsob a že někde za Starým Plzencem někdo chová lamy. Na zahradě měli tři. Ten kopec ne Radyni mě málem zabil.
Myslela jsem si, že doma budu už za chvíli. Byla jsem u Radyně, viděla jsem žlutou značku a bylo to jenom čtyři kilometry. Jenže jsem se mězi Radyní a Plzní stačila znovu stratit. Naštěstí mi poradil jeden milý starý pán. Měl moc hodného psa. Takže jsem nakonec do Plzně došla. Byla jsem špinavá a nohy mě boleli ještě další dva dny.
Někdy mám vážně šílený nápady a vážně není dobrý nápad, abych chodila cestami, které nezmám, protože se dokážu stratit snad všude.

Tak němčina už je v suchu

30. dubna 2013 v 11:58 | Choi Mari
Byla jsem dnes psát doklasifikaci z němčiny a povedlo se. Mám to úspěšně za sebou. Teď už jen doklasifikace z OŽP a pak maturita. Ale to až v srpnu a v záři.

Zjistila jsem, že mám nějaké chyby ve vysvědčení. Vlastně jenom ve výpisu z vysvědčení. Tak jsem se ptala němčinářky co s tím a ta mě poslala do sekretariátu. Tam mi řekli, že mám jít za učitelkou, co má na starosti vysvědčení. Ta mi řekla, že to opraví, ale musím to nejdřív vyřídit s třídním. A ten do deseti hodin nepřijel a já musela jet domů, protože jdu v půl druhý k zubaři. Takže to budu muset vyřídit až někdy jindy.

Tak k maturitě až v září...

23. dubna 2013 v 16:25 | Choi Mari
Tak nějak jsem tohle pololetí docela dost chyběla ve škole (důvody nechci rozebírat), takže budu dělat doklasifikaci z němčiny a z ochrany životního prostředí. Z němčiny jí budu dělat asi dřív, možná někdy v květnu nebo v červnu, podle toho, jak to se to ještě domluví. Ale z ochrany životního prostředí jí budu dělat až v srpnu. Ono je to lepší, alespoň se to pořádně naučím na maturitu.
Jen ještě nevím, jestli budu i praktickou maturitu dělat až v září, nebo normálně v termínu. To se ještě vedení nějak nedohodlo. Snad se domluví brzo, abych věděla, jestli si mám hledat brigádu.
V pátek dostáváme vysvědčení. Ještě nevím, co pak budu dělat, asi budu něco psát a snažit se splnit nějaká ta svá přání.
 
 

Reklama