Moje myšlenky

Moje oblíbené neasijské filmy

8. dubna 2016 v 18:41 | Choi Mari
Po měsíci jsem tu opět s doporučením na filmy, které mě nějak zaujali.

Jako bych ráda zmínila francouzsko-německý film odehrávající se v Číně. Film se jmenuje John Rabe: Ctihodný občan třetí říše a jak lze usoudit dle názvu, hlavním hrdinou je nikdo jiný, než John Rabe. Tento muž skutečně žil a tento film je natočený na motivy jeho deníku. John byl německým občanem podnikajícím v Číně v Nankingu. Žil tam se svou ženou řadu let a všemy ve městě byl respektován. Tedy spíše Číňany než jinými cizinci, jelikož německo bylo již v roce 1937 poměrně hodně prostoupeno nacismem. Když ale začala japonská okupace Nankingu, byl to pan Rabe, kdo stál ve vybudování bezpečné zóny, kde by se mohli ukrýt nejen cizinci, ale i všichni ostatní a utratil veškeré své nemalé úspory za jídlo a léky pro lidi obývající bezpečnou zónu.

(Ptáčata)

Moje oblíbené neasijské filmy

14. února 2016 v 14:41 | Choi Mari
Nějakoudobu už tu nebyl článek o filmech, tak tady jeden je.

Jako první si dáme film Výměna. Píše se rok 1928 a Christine Collinsové se ztratil syn. Brzy jí policie oznámila, že se našel a že si ho může vyzvednout na nádraží. Jenže na nádraží je úplně jiný chlapec, který tvrdí, že je její syn. Policie Christine neposlouchá a říká, že je jen na chvíli zmatená, protože syna dlouho nevyděla. Jenže tenhle chlapec nejen jinak vypadá, i jinak mluví, je menší a jeho zubařské záznamy se neshodují. Policie však stále trvá na tom, že onen chlapec jej její syn a že Christine se prostě zbláznila.

Moje oblíbené neasijské filmy

12. prosince 2015 v 17:25 | Choi Mari
Tak tu mám další seznam filmů neasijského původu, které mě nějakým způsobem upoutali. Jelikož se mi stále nedaří u pohovorů, tak mám na filmy poměrně dost času...

Prvním filmem je takový mírně fantasy snímek jménem Tajemství nesmrtelných. Tenhle film se mi zalíbil natoli, že bych si ráda někdy přečetla jeho knižní předlohu. Je to příběh Winnie Fosterové, které se moc nelíbí být polušnou dcerkou z lepší společnosti a daleko raději by se toulala po lesích, což také jednoho dne udělá. Chce sejen trochu projít, jenže velmi rychle zjistí, že je naprosto ztracená. Přisvém pokusu o cestu domů najde studnu, jenže ve chvíli, kdy se z ní chce napít jí někdo osloví. Je to mladík přibližně jejího věku jménem Jess a jeho bratr. Ti ji odvedou k sobě domů a začnou se s rodiči dohadovat, jetliji zabít nebo ne, jestli to ví. Celá rodina totiž zkrývá, kvůli kterému musí žít tam uprostřed lesů tak, aby je nikdo nenašel.

Jako další si dáme animák pro děti. Spousta lidí Legendární partu hodně kritizovala. Mě se líbí. Prostě Jack Frost, Velikonoční zajda, Santa, Víla zuběnka a Sandy bojující proti zlu. Řekla bych, že je to jeden z lepších animáků poslední doby.

(Tajemství nesmrtelných/Tuck Everlasting)

A teď si dáme jeden film z šedesátých letech. Možná, že v tébě byl Ples upírů skutečně považován za horror, já se u toho filmu ale spíše zasmála než bála. Profesor Abronsius společně se svým studentem Alfrede vyráží do Transilvánie, aby mohl profesor dokázat existenci upírů. Upíry skutečně najdou, u jednoho se dokonce ubytují (on si totiž profesor narozdíl od Alfreda velmi dlouhou dobu ani nevšimne, že hrabě je vlastně upír). Při následném pokusu o zneškodnění pana hraběte a jeho syna zjistí, že hrabě unesl Sáru, krásnou dceru hostinského, u kterého se předtím ubytovali a Alfred je odhodlán ji za každou cenu zachránit. Jenže zrovna ten večer měli upíři naplánovaný ples a tak ta záchrana nepůjde úplně přesně podle plánu...ono ani to zneškodnění upírů, když ve dne spali, se jim taky úplně nepovedlo...

Po upírech si dáme jeden válečný a to německý film Zázračné děti. Film se odehrává na začátku války na Ukrajině. Než začala válka měli Němci a místní velmi dobré vztahy, Rodina pana Reicha, který zde provozoval pivovar byla vážená a jednala se všemi jako sobě rovnými. Jejich dcera Hanna ráda hrála na housle a velmi obdivovala místní dvojici stejně starých dětí Abrashu Kaplana a Larissu Brodsky, kteří byly pro svůj talent znýmí po celé SSSR. Děti se díky hudbě skamarádili a zrovna ve chvíli, kdy vystupují před místní nemocnicí na ně dolehnou hrůzy války. Německo a Sovětský svaz se stali nepřáteli a místní najednou nechtějí s Němci mít nic společného. Nejprve je to rodina Reichova, která se musí skrývat před ruskou armádou a obě židovské děti Larissa i Abrasha jim pomáhají. Jenže pak dorazí německá armáda a jsou to naopakoni, kdo je v nebezpečí a pan Reich chce se svou rodinou odjet zpět do Německa, což taky může znamenat, že Hanna už své kamarády nikdy neuvidí.


A teď se pro změnu přesuneme do Norska s filmem Kon-Tiki. Tento film podle skutečné události je příběhem Nora Thora Heyerdhala. Thor a jeho žena po dobu deseti let žili v Polynésii a Thor o tamním životě sepsal mnoho tezí a odborných prací. Jedna z jeho teorií byla, že Polynésané nepříšli z Asie, ale připluli na vorech z Peru. Tomu nikdo nechtěl věřit a Thorovi postupně docházeli peníze i naděje, že by se mu ostatní o jeho teorií podařilo přesvědčit. To ovšem jen do chvíle, než mu jeden z nakladatelů řekne, že když tomu tak moc věří, ať to dokáže. A tak se Thor sebere, odletí do Peru, sestaví vor, sežene zásoby a s pěticí svých přátelse vydají na tříměsíční plavbu do Polynésie.

A že animáků není nikdy dost, dáme si ještě jeden. Tentokrát zavítáme do Království lesních strážců. Upřímně nemám úplně tušení, o co tam šlo, jelikož jsem to sledovala v angličtině v době, kdy mi ještě úplně nešla, ale základ příběhu jsem pochytila. Mary jede za tátou naprázdniny. Ten věří v malé lidičky a bydlí uprostřed lesa a s Mary si nejsou úplně blízcí. Mary bohužel na vlastní kůžizakusí, že maličcí lidičkové skutečně existují a že ani oni nežijí tak úplně v míru.

(Memories of a Geisha)

Jako předposlední si dáme Anonym, který se odehrává v době Shakespeara. Spousta vědců a odborníků stále polemizuje nad tím, jestli všechny ta dramata byla skutečně napsaná panem Shakespearem. Tento film je jednou z teorií, jak by to asi mohlo být, pokud by skutečně William nebyl autorem a také je ukázkou veštěrých intrik zámožných.

A poslední si dáme česko-slovensko-německý film Modrý tygr. Havním dějištěm toho filmu pro děti jedna nejmenovaná botanická zahrada v Praze. Starosta chce celou čtvrť včetně botanické zahrady zbourat, což se nelíbí Johance a Matyášovi, kteří v zahradě společně s rodiči bydlí. Navíc se u nich ve čtvrti objeví kouzelný modrý tygr a starosta ho chce chytit, což se dětem nelíbí a tak se rozhodnou jej najít jako první a zachránit.

Mám ráda panenky...ty živé...

7. listopadu 2015 v 15:11 | Choi Mari
Už jako dítě jsem snila o viktoriánských šatečkách a lokýnkách a moc jsem chtěla vypadat jako jedna z těch porcelánových panenek. Když jsem tedy před několika lety narazila během brouzdání po internetu na pojem Living doll, věděla jsem, že nejsem jediná. Vždy jsem měla ráda vintage oblečení a takové ty princeznovské šaty a během základní školy se k tomu ještě přidali japonské styly, zejména pak lolita a mori girls. Porcelánově bledá pokožka, velké oči a drobné rty byl vždycky můj ideál krásy.

10 důvodů, proč milovat Asii

23. října 2015 v 18:31 | Choi Mari
Nějakou dobu už jsem nic na téma týdne nenapsala a když jsem se tak koukala na tohle, dostala jsem nápad. Já Asii miluji a spousta dalších lidí taky. Spousta těch ostatních ale nechápe proč (třeba moje starší sestra...nebo rodiče....spolužáci...mohla bych pokračovat...), tak proč nenajít deset důvodů, které by jim to mohly vysvětlit? Tak jdeme na to!

1. Architektura
Tohle byla taková úplně první věc, co měna jmenovitě na Číně a Japonsku doopravdy zaujala. Architekturu mám ráda i normálně, čím starší tím lepší a ještě líp. Mám mocráda zámky a hrady a kostely a různé paláce. V Asii to sice není zas až tak ozdobné jak u nás, tedy ne úplně na první pohled, ale i tak je to pěkné na pohled.

Moje oblíbené neasijské filmy

24. září 2015 v 11:35 | Choi Mari
Jsem tu po delší době s dalším seznamem filmů, které úplně nespadají pod zaměření mého blogu, ale i tak bych se o nich ráda nějak zmínila.

Prvním filmem je typická americká teenagerská komedie, kterou jsem nedávno viděla a hodně mě pobavila. Jmenuje se Já jsem ty a ty jsi já a je o sousedech, co si prohodí těla. Nell a Woody bydlí hned vedle sebe. Bydlí vedle sebe už od dětství a tak by jeden očekával, že budou kamarádi. Oni se ale naopak nenávidí. Po školí exkurzi v muzeu se oba přobudí v těle toho druhého a zjišťují, že se asi nenávidí úplně zbytečně.

Dalším filmem je animák Monster in Paris. Skutečně si odehrává v Paříži, tedy v Paříži na začátku minulého století. Jsou zrovna záplavy, hladina řeky neustále stoupá výše a lidé jsou velmi nespokojení. Když se tedy objeví zmínka o příšeře, ujmou se toho všechny noviny aby odlíkaly pozornost od té příšerné záplavy. Lucille, hlavní hvězda jednoho z pařížských kabaretů, je při prvním setkání s onou příšerou také velmi vyděšená. Jenže není tak necitlivá jako většina lidí z jejího okolí a zjistí, že ona příšera je vlastně velmi mírumilovná a že taky pěkně zpívá. Jenže někdo z personálu kabaretu je udá policii a Lucillin nový přítel se tím ocitá v nebezpečí.

Následuje ne zrovna veselý film. Zelenou míli viděl snad každý a tak by to mělo být. Tento film o neobvyklém vězmi na cele smrti a o dozorcích, z nichž někteří nebyli moc hodní a jiní ano, rozhodně za shlédnutí stojí.


Dalším filmem, který mám moc ráda, je Tajemství Měsíčního údolí. Podle mých seznamů jste si určitě už dříve mohli všimnout, že jsem hodně na pohádky a na fantasy a tohle jetakový příjemný pohádkový film. Navíc se mi moc líbí Maruščiny šaty. Film začíná, když Mary Maryweather osiří a je poslána žít ke strýci v Mesíčním údolí. Dozvídá se totiž o dávném sporu s další rodinou, která údolí obývá, a také o kletbě, která byla na údolí uvalena.

Následuje válečný film Zlodějka knih. Už delší dobu si plánuju půjčit v knihovně předlohu, ale vždy na to nějak zapomenu. Liesel je za války poslána do pěstounské rodiny. Měl tam s ní být i její bratříček, ale cestu nepřežil. Liesel se snaží být hodná holka, ale její nová maminka nepatří mezi nejmileší lidi a ve škole si z ní utahují, protože neumí číst. A pak začíná rudá propaganda a válka a k jejich dveřím přijde záhadný mladík, okterém se nikdo jiný nesmí nic dozvědět.

Někdy je součástí snu i noční můra

10. července 2015 v 14:38 | Choi Mari
Myslíte si, že k-popové hvězdičky to mají jednoduché? Taky jsem si to myslela. Naivně jsem si myslela, že odjet do Koreje a být Idolem je můj sen. Pořád je to částečně můj sen (i když s mými pěveckými schopnostmi poměrně nesplnitelný...a pak nejsem Asiat, ale to by se možná nějak přehlédlo), jen vím, že to vůbec není jednoduché. A nejde jen o to, že někteří byly i víc jak dvacetkrát u konkurzu odmítnutí, než si mohli začít plnit svůj sen. Nejde ani kompletně o jazyk, předsudky vůči cizincům (pokud jsou to cizinci nebo Korejci amerického původu, apod.) nebo tvrdý trénink. Jsou i věci, které následují potom.

Moje oblíbené neasijské filmy

12. června 2015 v 8:54 | Choi Mari
Tak jsem tu po měsíci opět se seznamem neasijských filmů, které se mi nějakým způsobem zalíbily. Snad se nějaký z nich zalíbil nebo zalíbí i vám.

Prvním filmem dnešního seznamu je Na palubě jednorožce. Je to poměrně dlouho, co jsem tenhle film viděla. Jako dítě jsem se na něj dívala pokaždé, když ho zrovna vysílaly na Hallmarku. Které dítě by nemělo rádo film s jednorožci, lodí a drakem? Film je o profesorovi a jeho dvou dcerách, kteří se poté, co jsou napadeni zlými trolly v jejich domě, dostanou na loď, která je přenese do kouzelna světa, který mají nějakým způsobem zachránit. Hlavním motivem filmu je, že "Kdo veří uvidí", což se mi v dětství hrozně líbilo, protože to znamenalo, že když na víly a draky budu věřit, že je třeba jednoho dne skutečně uvidím.

Vrhnem se na válečný film. Ne, že by byl nějaký hezký (kdo má rád, když umírají lidi, že?), ale rozhodně je to film, který by mělkaždý alespoň jednou vidět. Jedná se Schindlerův seznam. Stejně jako pianista je to film hlavně o Židech, ale tentokrát z trochu jiného úhlu a taky na základě skutečným událostí. Nevím, jakto bylo ve skutečnosti a tak můžu říct jenom jak se mi to jevilo ve filmu.Schindle byl němec, nacista a obchodník a Židy chtěl ve své továrně jen proto, že byly levní. Jenže to se postupem času začalo měnit. "Své" Židy si velmi hlídal a velmi pečlivě dbal na to, aby ani jeden z nich nebyl odvezen. Oskar Schindle zachránil životvícenež tisícovky Židů.


Pro dnešek posledním je film, který asi všichni znají a skoro všichni viděli. Jak vycvičit draka. Kdo by neměl rád film o dracích a Vikinzích z útesu Blp? Asi všichni ví, o čem to je, ale tak pro jistotu. Škyták byl jiný. Tak trochu nešikovný a tak trochu nerad bojoval s draky. Ale chtěl se zavděčit otci a tak se snažil. A srazil z oblohy toho nejnebezpečnějšího draka. Jenže on spadl nějakdaleko a nikdo mu to nechce věřit.A tak se sám vydá na průzkum a zjistí, že ten drak vlastně není zas až tak nebezpečný a že má vlastně raději ryby než ovce.

Opět další pokusy o umění

7. května 2015 v 16:15 | Choi Mari
Abych tak upozornila, začala jsem to malování brát trochu vážněji (na těhle obrázcích ještě tedy ne) a moje nejnovější výtvory tak vypadají o něco lépe než práce žáčka prvního stupně. Tyhle tedy ne (asi) ale příště by to mělo být o něco lepší. Jo a narazila jsem nedávno na svoje oblíbené pastelky značky Progresso, které všem určitě doporučuji, protože jsou úžasné.

Moje oblíbené neasijské filmy

2. května 2015 v 10:10 | Choi Mari
Mám tu dalších pět mých oblíbených filmů, které nejsou původem z Asie. Snad se výběr bude líbit a kdyby měl někdo zájem se mrknout na ten první, tak ten je tady.

Kdo mě trochu zná ví, že miluji pohádky. A tak pro dnes začneme podle mě neprávem opomíjenou Dysneovkou Anastázie (jako děti jsme jí se starší sestou zbožňovali). Konečně pořádná pohádka, kde nejde ani úplně o princeznu a kde konec není tak idylický, a ona zůstane nepovšimnutá.
Anastázie není tak úplně princezna, je to dcera ruského cara. Je rok 1916 a koná se velký ples. Anastázie je v té době ještě dítě a loučí se s tetou, která odjíždí do Paříže. Na ples ale dorazí také carův bývalý mág Rasputin a hodlá se pomstít. Anastázii se za pomoci mladého chlapce Dimitrije podaří palác opustit. O několik let později je už dospělá prospuštěna ze sirotčince. Moc si toho z dětství nepamatuje, ani své jméno. Když pak v Moskvě znovu potká Dimitrije a jeho společníka, ujmou se jí. Její teta po ní totiž stále pátrá a tito dva muži se rozhodli najít co nejpodobnější dívku a schrábnout odměnu. A tak se vydají na cestu do Paříže a Dimitrij si začíná uvědomovat, že falešná carovna není zas až tak falešná. Cestu jim ztěžuje nejen ruský sníh, ale i stále živý černokněžník Rasputin.

Moje oblíbené neasijské filmy

14. dubna 2015 v 14:08 | Choi Mari
Mám tu další výběr neasijských filmů, které se mi líbily. Některé jsou sice v očích většiny propadáky, alejá je mám ráda.

Začneme něčím ne úplně veselým. Začneme s Leonem. Akční filmy a ještě ke všemu o nájemných vrazích moc nemusím, tenhle je ale výjimka. Ten vztah, který mi ani teda nepřišel milostný, spíš jako že trochu jiný, mezi nájemným vrahem a malou holkou je zajímavé téma. Vtipná tam byla ta jeho kytka. Už od začátku ukazovala, že i když vraždí pro peníze, má srdce.

Po tomhlene úplně milém filmu si dáme jeden o něco milejší, i když je poněkud starší (byl natočen kolem doby,kdy se moje máma narodila). Řeč je Noci na Karlštejně. Není moc českých filmů, které bych měla ráda. Tenhle alepatří k těm, které ráda mám a hodně. Je to historický, trochu vtipný, jsou tam chytlavéa hezké písničky a královna tam má naprosto boží vlasy (vím, že je to paruka, ale jako dítě jsem snila o tom, že takové mít jednoho dne budu). Četla jsem i knižní přrdlohu a ráda bych šla na tuhle hru do divadla. Tohle je jeden z málafilmů, které bych mohla vidět znovu a znovu.

(Memories of a Geisha)

Moje oblíbené neasijské filmy

13. ledna 2015 v 12:47 | Choi Mari
Jsem tu s dalším seznamem neasijských filmů, které mám ráda. Snad vás některé z nich nadchnou stejně jako mě.

Začneme něčím českým a to filmem Tmavomodrý svět. Jedná se o příběh pár odvážných českých letců, kteří za okupace Německem během druhé světové války utekly do Anglie a přidali se k RAF, aby mohli bojovat za svou zemi. Příběh vypráví letec František Sláma, který je uvězněn na Mírově jako politický vězeň a bojuje se zápalem plic. Příběh vypráví místnímu doktorovi. Příběh svůj, ale hlavně jeho přítele a soka v lásce mladého Karla Vojtíška.

Pusa jako nehoda a mluvení sám k sobě - běžné části asijských dramat

15. prosince 2014 v 13:44 | Choi Mari
Sleduji asisjké seriály a filmy a mám je vážně ráda. Ale jeden musí uznat, že některé ty součásti oněch zmíněných seriálů jsou sice důležité pro příběh, jenže ve skutečnosti to vlastně není zas až tak běžné. Některé ty, které mi občas a nebo alespoň ze začátku lezly na nervy, bych tu ráda sepsala. A jen tak minohodem, než začneme - docela mě ty seriály ovlivňují. Ono to člověku vleze na mozek, když neustále vidí ony roztomilé či sexy hubené Asiaty a neustále slyší ty jazyky a tak.

Když už jsem to přiřadila k tématu týdne, tak začneme již zmíněnou samomluvou. Kolik z vás mluví sám k sobe? Já ne. Občas mluvím na věcy (většinou jsou to věty typu "Ty debile funguj!" směřované k počítači nebo mobilu) a se zvířaty, ale sama se sebou tedy ne. Viděla jsem hodně asisjksých seriálů, ale ani si nevzpomínám, kde by hlavní hrdina/hrdinka nemluvil sám se sebou a omylem tím vyzal lásku nebo se dostal do nějaké šlamastiky. Je to snad ve všech korejských seriálech, u japonských si moc nevzpomínám (sem už dlouho žádný neviděla) a u Čína / Hong Kong / Taiwan bych řekla je to tak půl napůl (zrovna teď sleduji jeden taiwanský a tam sami se sebou nemluví).

(Sice to není ze seriálu, ale jsou to Korejci.)

Určitě bych taky zmínila vztahy typu "pusu až po svatbě". Ano, je to Asie a oni jsou poněkud konzervativnější než my, jenže pochybuju, že spolu mladé páry intimně nežijí. Takže to velké haló kvůli jedné puse a že teď mu dala pusu a bude si ho muset vzít, to mi občas leze na nervy (ale zase u toho občas vznikají opravdu legrační situace). Jeden příklad za všechny může být jeden seriál, kde se opily a spali spolu v jedné posteli. Oba byli oblečení, jen ona si na noc sundala podprsenku (ono spaní v podprsence není moc příjemné) a pak jí teda v jeho posteli zapomněla. Jenže když se člověk probudí, sice vedle někoho jiného, ale oblečení, v normálním běžném světě mimo asisjká dramata, nebude dělat scénu, že teď se s někým vyspal a ani si to nepamatuje. Kolik opilců se s někým vyspí a pak se znovu oblečou?

A když už jsme u těch vztahů, tak pusa jako nehoda je snad taky v každém seriálu. Určitě bežně člověku trochu uklouzne noha a náhodou někoho políbí (i když...no ale asi ne...nebo alespoň mě se to vážně nikdy nestalo). To je poklouzlá noha, ulomený podpatek, někdo do tebe náhodou strčí a ty políbíš někoho, kdo ti celou dobu leze na nervy (a náhodou se zamiluješ)!

Taky, jak už někdo někde napsal : nezáleží jak moc bohatý si, určitě budeš jíst instantní rámen (a bude ti chutnat)! Ano, to je běžné, především u Koreje. Vlastně asi jenom u Koreje, u dalších zemí jsem si nějak nevšimla. Ale určitě mají něco takového taky, nějakou obdobu. Takže jestli se někdy dostanete jako herci do Koreje a budete hrát někoho bohatého, ujistěte se, že vám instantní nudle nejsou proti srsti.

(Tohle je sice z filmu, ale nevadí.)

Dále bych určitě ráda jmenovala situaci "objednám si ale toho jídla či pití se ani nedoknu". Ano domluvili, naštval jí/jeho nebo bůh ví co ještě, ale ten čaj si přece můžu dopít i když jsem naštvaná. No řekněte sami, když si objednáte jídlo a zaplatíte ho, tak ho přece dojíte, ne? Člověk by měl snad pocit, že Asiaté běžně chodí do restaurací a kaváren a půlka z nich si bjedná a zaplatí, načež odejde aniž by se toho dotkla.

Určitě bych toho mohla vyjmenovat celou řadu a ač je toho spousta, stejně je miluju. I přes tyhle "drobnosti" je asisjká filmová a seriálová tvorba jedna z mých lásek. Jen jestli jsem ještě žádný seriál nikdy neviděli a chystáte se, možná na tom budete stejně jako já. Kdysi dávno, když jsem viděla svůj historicky první korejský seriál, přišlo mi, že gerci strašně přehrávají. Oni prostě tak hrají a často tak lidi mluví. Korejky jsou prý hodně hlučné a upištěné. Tak se do toho asi budete muset chvíli zaposlouchat, než si zvyknete.

Anglická přísloví

2. prosince 2014 v 12:38 | Choi Mari
Na začátku roku jsem v knihovně narazila na knížku anglických přísloví a některá mě doopravdy zaujala. Tak tady je máte:

Both folly and wisdom come upon us with years.
Pošetilost i moudrost přichází s léty.

An old cart well used may outlast a new one abused.
Stará kára dobře uřívaná může přetrvat novou, o kterou nedbají.

Old age is a malady of which one dies.
Stáří je choroba, na kterou se umírá.

A dead mouse feels no cold.
Mrtvá myš necítí chlad.
(Mrtvého nic nebolí.)

Death keep no calendar.
Smrt si nevede kalendář.

Every oak has been an acorn.
Každý dub byl jednou žaludem.

Health and gaiety foster beauty.
Zdraví a veselost živí krásu.

Good clothes open all doors.
Pěkné šaty otevírají všechny dveře.

Better suffer ill than do ill.
Radši zlo strp, než abys ho činil.

Happy is country which has no history.
Šťastná je země, která nemá dějiny.

The sun shines upon all alike.
Slunce svítí na každého stejně.

We never know the worth of water till the well is dry.
Nikdy neznáme cenu vody, dokud studna nevyschne.

Do not all you can, spend not all you have, believe not all you hear and tell not all you know.
Nedělej vše, co umíš. Neutrácej vše, co máš. Nevěř všemu, co slyšíš. Neříkej vše, co víš.

The greatest step is that aout of the door.
Největší krok je vykročení ze dveří.


Citáty, které pro mě něco znamenají

12. srpna 2014 v 14:26 | Choi Mari

1. "Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat usměv." - Což je pravda lidi. Když mám opravdu dobrou náladu a všichni kolem mě se tváří kysele, tak mi ten úsměv rychle zmizí z tváře. Naopak když se na mě někdo usměje (a nedej bože, třeba nějaký pěkný kluk), tak mi to vždycky zvedne náladu a cítím se o moc líp.

2. "Radši budu nenáviděna pro to, jaká jsem než milována pro to, co nejsem." - Bekky psala, že je od Curta Cobaina (doufám, že měla na mysli tenhle). Moje kamarádka se tím řídila a všichni ji obdivovali. Pak se ale přestěhovala a úplně se změnila. Už neposlouchá hudbu, co se jí dřív líbila, ale tu, co frčí u nich na vesnici. Neobléká si to, co se jí dřív líbilo, ale aby vypadala drsně. Nikdo to nechápe, proč se začala měnit.
Já jsem jaká jsem, a jestli mě proto někdo nemá rád, tak mě to mrzí, ale já se kvůli ostatním měnit nehodlám. Měli by mě mít rádi, jaká jsem.

3. "Zlé slovo poraní víc, než ostrý meč." - To je pravda a já s tím mám docela problém. Lidé často řeknou nějakou maličkost, co mě hrozně mrzí a vůbec si to neuvědomují.

4. "Když si nepřiznáš chybu, uděláš další." - Což je celkem logické, protože když nevím, že chybuji, chybuji dál.

5. "Nepotřebuji přítele,který mi kývne na všechno,co řeknu.Můj stín kývne přesněji." - Tohle napsal Plutarchos někdy v prvním století našeho letopočtu. Přátelé nejsou od toho, aby mi všechno odkývali, ale aby mi dokázali říct, co dělám špatně.

6."Opravdový přítel je ten,kdo ti podá ruku a dotkne se tvého srdce." - Ktomu snad nemusím nic psát. Snad jen, že takový opravdový přítel je velmi vzácný.

7. "Utrhl jsem květinu ale ona mi zvadla.Chytil jsem motýla ale on mi zemřel v dlani.Poté jsem pochopil,že krásy se musíme dotýkat srdcem." - Málo věcí chci, ale opravdu hodně věcí chci vidět nebo se jich dotknout. Neni krásné trhat květiny, ale procházet se po rozkvetlé louce.

8. "Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky." - Tohle asi zná mnoho lidí na vlastní kůži. Dokonce i já.

9. "Je možné postavit horu, když se sesbírá dost prachu." - Jděte si za svými sny, protože když si za nimi opravdu půjdete, tak se určitě splní. Jinak tohle přísloví je korejské a v korejštině zní takto : 티 꼴모아 태산 [thi kkol-mo-a the-sak].

10. "Začít znamená splnit půlku úkolu." - Začít, to je totiž mnohdy to nejtěžší. Překonat lenost, to umí jen málokdo, každý si často říká : "Až za chvíli!". Korejsky je to : 시작이 반이다 [ši-džak pan-i-da].

11. "I list papíru se zdá lehčí, když jej nesou dva." - Tento citát má dvojí význam. Jednak poukazuje na sílu přátelství, a jednak je logické ,že dva více unesou. Korejsky : 박짓 장도 맞들면 가볌다 [pak-džit džang-do madž-dül-mjon ka-pjom-da].
 
 

Reklama