O korejštině

Historie korejského písma - Slabičné grafické systémy odvozené z čínského písma

25. února 2016 v 12:08 | Choi Mari
Rozdíl mezi zvukovýma gramatickým charakterem čínštiny a korejštiny jako aglutinačního jazyka (gramatickou funkci mají především předpony a přípony) a z toho vyplývající problémy při zápisu mluvené korejštiny vedl postupně k pokusům o vytvoření nového systému písma s využitím čínských znaků. Obecně se tento systém nazývá 이두 [i-du], nebo-li "úřednické čtení". Čínský znak byl využit buď jen po fonetické stránce, nebo se přeložil a četl se korejsky. Například znak pro vodu se sinokorejský čte jako [su], takže mohl být využit jako slabika su, ale mohl také být braný čistě jako slabika pro vodu a číst se tedy jako [mul], což je korejské slovo pro vodu. Současně s tím docházelo k záměně čínského a korejského slovosledu. Existovalo několik variant tohot systému, ale pro svou těžkopádnost byly užity jen v malé míře a postupně zanikly.


Na podobném principu byl založen 구결[ku-gjol]. Systém jednoduchých značek, vyplývajících z čínských znaků s korejskou výslovností, které byly používány jako gramatické prvky. I když to v lecčem připomíná japonskou katakanu, není toto písmo abecedou, jen pomůckou pro snažší porozumnění čínštině a sloužila především kvyjádření korejských gramatických předpon a přípon. Tento způsob psaní byl využíván především konfuciánskými učenci, státnímy úředníky, apod. Zčásti tento způsob přetrval i po vytvoření hláskové abecedy.

Zdroj:
Vladimír Pucek - Gramatika korejského jazyka

Slova převzatá z cizích jazyků

13. září 2015 v 11:59 | Choi Mari
Stejně jako snad všechny ostatní jazyky, i korejština během svého vývoje obohatila svou slovní zásobu slovy nejrůznějších jazyků. Některé znějí celkem podobně jako jejich původ, jiné zase moc ne. My se teď mrkeneme na nějaké ty příklady.

Sanskrt
Pár slov ze sanskrtu (mrtvého jazyka, který je však stále ještě veden jako jeden jeden z 23 oficiálních indických jazyků) se do korejštiny dostalo přes Čínu vlivem buddhismu. Jelikož byly přejímány nepřímo, často se velmi liší od původních slov.

부처 [bu-džo] - Buddha
사리 [sa-ri] - sarja (ostatky svatých)
아미타불 [a-mi-t(h)a-bul] - Amitabha
보살 [bo-sal] - bódhisattva

Zajímavá fakta o korejštině

19. července 2015 v 12:34 | Choi Mari
Řekla jsem si, že kromě odborných článků by to chtělo i něco trochu jiného a tak vrháme na zajímavá a zábavná fakta o tomto krásnémjazyce, která jste možná ještě nevěděli.

1. Slovo 아르바이트 [a-rü-ba-i-tü], které znamená brigáda, je původem z německého slova Arbiet.

2. Koreština nemá písmeno V. Místo nějse píše a mnohdy i vyslovuje B.

3. V korejštině pochází více jak 60% slov z čínštiny a jen okolo 35% slov je původně korejských. Zbylá jsou převzatá z jiných jazyků.

4. V době japonské okupace Koreje (1910 - 1945) byla výuka korejštiny v Koreji zakázána.

5. V korejštině se stále ještě užívají čínské znaky, i když jen velmi málo.

6. Korejština jeden z nejtěžších jazyků pro anglicky mluvící jedince (Američany, Brity, atd.).

7. Je lepší se vyvarovat užívání zájmena ty, nejlépe jej nahradit jménem dané osoby nebo ještě lépe jejím titulem.

8. Korejština je desátý nejběžnější jazyk užíván na internetu.

9. V korejštině je hned několik různých druhů mluvy. Nejběžnějšímy jsou: velmi formální, formální a neformální. Je velmi důležité vědět kdy který použít.

10. Korejská abeceda hangul má čtyřiaddvacet písmen, která se skládají do slabik. Slabikyse vytváří so vzoru čtverce.

Zdroj:

Historie korejského písma - Klasická čínština

20. května 2015 v 12:38 | Choi Mari
Veškeré doměnky o tom, že Korejci měli před hangul nějaké své vlastní písmo nebyly dosud prokázány. Před vyvinutí hangul se jako písmo používala klasická čínština, která se so Koreje dostala vlivem kontaktů mezi Čínou a Koreou spolu s konfucianusmem a Buddhismem. Jako psané písmo se ale čínština v Koreji začala plně používat až mezi čtvrtém a šestém století. Skrz Koreu se poté čínština jako psané písmo rozšířila i Japonska.

Užívání čínských znaků a latinky

11. ledna 2015 v 21:50 | Choi Mari
Užívání čínštiny jako psaného jazyka bylo roku 1894 oficiálně zrušeno, i tak bylo ale velmi rozšířené psaní korejskou abecedou kombinované se sinokorejskými slovy psanými čínskými znaky. Nešlo ale o klasickou čínštinu, nýbrž jen o kombinaci dvou písem, gramatika v takových případech byla čistě korejská. Čínské znaky se využívají jen pro slova sinokorejská (nemusí všechna), původní korejská slovní zásoba a přípony a předpony se píší hangulem.

Vztahy korejštiny k čínštině a japonštině

15. října 2014 v 12:15 | Choi Mari
Korejština, čínština a japonština jsou tři zcela odlišné jazyky. Vzájemná komunikace v nich není možná. Čínština náleží do odlišné rodiny tibetočínských jazyků (jazyky jihovýchodní asie, jejichž příbuznoct je sporná. Dělí se obvykle na dvě větve: čínskothajskou a tibetobarmskou). Jako jazyk s výraznými rysy izolovaného a polysyntetického typu (slabičného typu jazyka) a má teké zcela odlišnou gramatickou stavbu.

Na druhé straně díky dlouhodobému kulturnímu vlivu Číny a užívání čínských znaků a zprvu i klasické čínštiny (wen-jen) jako literárního jazyka v Koreji tvoří výrazy přejaté z čínštiny značnou část slovní zásoby (min. 50%, v odborné a vědecké literatuře ještě mnohem více). Slova převzatá z čínštiny, nebo-li slova sino-korejská, se však zcela přizpůsobila výslovnosti korejštiny a plně se podřídila její gramatice.

(Text k písni od jihokorejského dua Davichi.)

S japonštinou má korejština v gramatice určité shodné rysy a pro Korejce je tak osvojení japonštiny snadnější než vládnutí jakéhokoliv jiného jazyka. I ve slovní zásobě jsou u těchto dvou jazyků jisté podobnosti díky sinojaponské vrstvě slovní tásoby v japonštině.

Mluvčí těchto tří zemí se sice vzájemně nedomluví, ale pokud znají čínské znaky, mohou se v případě jednotlivých slov přejatých z čínštiny porozumět - alespoň v psané podobě - jejich obsahu, i když výslovnost je odlišná.

Zdroj:
Gramatika korejského jazyka - Vladimír Pucek

Rozdíly v jazyce Severní a Jižní Koreje

25. května 2014 v 17:27 | Choi Mari
Po násilné japanizaci v období mezi lety 1910 a 1945 (období japonské okupace Korejského poloostrova) se v obou částech osvobozené Koreje věnovala mateřskému jazyku a jazykové politice mimořádná pozornost tak, aby korejština mohla plnit významnou úlohu komunikačního prostředku při budování nezávislé, moderní společnosti. Víc než půl století trvající rozdělení Koreje na dva státy a jejich vzájemná izolovanost a nevraživost však do jisté míry prohloubily rozdíly v jazyce obyvatel obou částí poloostrova.

(Výjev ze Seoulu.)

Postupně se objevující rozdíly v jazyce obou částí země se prohlubovali zváště od poloviny 60. let 20. století, kdy severokorejský režim prohlásil za základ spisovné korejštiny nikoliv dosavadní středokorejské nářečí (mluvu obyvatel Seoulu), nýbrž mluvu uživanou v okolí "centra korejské revoluce" - v Pchyongyangu. Místo dosavadního termínu pro spisovnou korejštinu - "standartní jazyk (표준어 [pchyo-džun-o]) - byla tato nově proklamovaná verze spisovné korejštiny nazvána "kulturní řečí" (문화어 [mun-hva-o]).

(Strom Jinanu dvoulaločného v Jižní Koreji.)

Kodifikované jazykové normy v obou částech Koreje se v jednotlivostech začaly od sebe odlišovat jednak v oblasti stanovení spisovného jazyka, tak v pravidlech váslovnosti, pravopisu, slovní zásoby a v menší míře i gramatiky. Díky školské politice a masmédiím se tyto odlišné normy postupně dále upevňovali.

(Jedno z velkých jihokorejských měst.)

V současnosti se mluví o "divergenci" (rozlišování nebo rozdělování na základě vývoje) korejského jazyka Severní a Jižní Koreje. Rozdíly v jazyce obou částí poloostrova však ještě nejsou natolik hluboké, aby bránili vzájemné komunikaci a porozumnění. Někteří je zrovnávají s rodíly mezi nářečími. V procesu korejsko-korejského dialogu se na Severu i Jihu objevují snahy se tímto stavem vážně zabývat a studovat cesty, jak v případě budoucího sjednocení Koreje jednotu národního jazyka zajistit.

Zdroj:
Gramatika korejského jazyka - Vladimír Pucek

Typologická charakteristika korejštiny

13. května 2014 v 13:17 | Choi Mari
Korejština se typologicky nesporně řadí mezi jazyky aglitunační, korejsky 교작어 [kyo-džak-o]. Tento typ jazyka používá pro gramatické vyjádření afixy - předpony, přípony a vpony připojené k základu slova. Korejština jako aglitunační jazyk mácelou řadu příznačných rysů:

--Vysoký počet gramatických morfémů (předpon, přípon, kořenů a koncovek) řazených za sebou a připojovaných ke kořeni slova, zvláště sloves (afixy, partikule - částice, koncovky);jejich hranice jsou mnohem lépe rozlišitelné než u flektivních jazyků. Slabá je homonymie gramatických prostředků, příznačná pro jazyky flektivní. Gramatické morfémy mají zpravidla jedinou gramatickou funkci.

(Vyjádření pocitů v korejštině.)

--Vokálová harmonie - samohlásky se kvůli lepší výslovnosti přizpůsobují kořenu slova.
--Řídké užívání souhlásek r,l a souhláskových skupin v začátku slova či slovního kmene.
--Omezený počet slovních druhů (např. neexistence spojek a předložek), sloveso je nejdůležitějším slovním druhem.

(Korejský lunární nový rok.)

--Nerozlišuje se zde jmenný rod, neexistují členy, morfologie slovesa (způsob, vid atd.) a adjektiva (v korejštině takzvaná kvalitativní slovesa jako být mladý - 젊어요 [čol-mo-jo]) je téměř shodná a časování je pravidelné a existuje zde jen omezený počet nepravidelných tvarů.
--Hojné užívání významových tvarů sloves a podstatných jmen.
--Poměrně pevný slovosled typu a S-O-P [subjekt (podmět)- objekt (předmět)- predikát(sloveso)], člen určující je vždy v pozici před členem určovaným aj.

Zdroj:
Gramatika korejského jazyka: Vladimír Pucek

Hangul

23. dubna 2014 v 14:16 | Choi Mari
Korejci nazívají svou abecedu 한글 [han-gül] a stejně jako v češtině reprezentují jednotlivá písmena jednotlivé zvuky nebo fonémy (což jsou nejmenší součásti zvukové stránky řeči dle wikipedie). Byl vynalezen na rozkaz krále Sejonga v období dynastie Choson a představen veřejnosti v roce 1443 na Hun-Min-Jeong-Eum (vypadá to jako tabulka, kde je vysvětleno, jak hangul psát). Král Sejong věšil, že jeho lid potřebuje vlastní systém písma svého jazyka, který je lehký na naučení. Před hangul psali Korejci čínsky nebo korejsky s použitím čínských znaků ve složitém systému Idu. Původně abeceda obsahovala 28 písmen, 11 samohlásek a 17 souhlásek.

Obecná charakteristika korejštiny

6. dubna 2014 v 12:09 | Choi Mari
Mých článků o korejštině zatím moc nebylo, jen pár se slovíčky a jeden o slovesu být či existovat. Korejština je nesmírně složitý jazyk, a tak asi bude lepší, jej nejprve poznat, než se naplno pustíme do jeho učení.

Korejština je národním jazykem příslušníků korejského národa a státním jazykem v obou částech koreje. Počet mluvčích je přibližně 72 milionů (podle odhadů z roku 2004 48 milionů v Korejské republice a asi 24 milionů v Korejské lidově demokratické republice).

(Obrazy vytvořené z 한글 [han-gül] - korejského písma)

Kromě toho hovoří korejsky do jisté míry i příslušnící korejských národnostních menšin, usídlených často už po generace v zahraničí. Největší počet etnických Korejců (asi 1,9 milionu) žije dnes v Čínské lidové republice, především v oblasti Severovíchodní Číny (bývalé Mandžusko). Počet Korejců žijících v Japonsku činí asi 700 tisíc. Na 520 tisíc jich obývá země bývalého Sovětského svazu, Kazchstán a Uzbekistán. Jsou rozptýleni ale také v USA, Kanadě, latinské Americe atd. Odhaduje se, že mimo území Koreje žije přibližně 5,6 milionu Korejců.



Zdroj:
Gramatika korejského jazyka - Vladimír Pucek
Obrázky z tumblr.com
 
 

Reklama