Přemítání nad citáty

Slyšíme se?

6. února 2016 v 18:52 | Choi Mari
"Osamění nepřichází z nedostatku lidí kolem, ale z neschopnosti mluvit o věcech, které jsou pro tebe důležité."
Carl Jung

S tímhle citátem souhlasím, ale ne na sto procent. Přeci jen, když nemáme nikoho, ke komu mluvit, nemáme ani možnost mluvit o věcech, které jsou pro nás důležité. Na druhou stranu, i když někoho takového máme a známe ho dlouho, je často stejně těžké se svěřit s vnitřními démony a věcmi, které nás sžírají. Co si o mě daná osoba asi pomyslí, až tohle zjistí? A co když se mnou už pak nikdy nepromluví?

Popravdě, pokud někdo svámi už nikdy nepromluví, kvůli vašemu názoru, pravděpodobně si vaší přítomnosti nikdy nevážil. Člověk nemusí s každým ve všem souhlasit, ale měl by respektovat, že někdo má jiný názor a někdy ne úplně běžný. A taky bysme měli respektovat to, že ohledně některých věcí si člověk ještě názor neutvořil.


Ráda diskutuji o náboženství. Je to ale velmi těžké s lidmi, kteří skutečně věří. Většina těch, které jsem kdy potkala, nedokázala přijmout, že by někdo mohl mít jiný názor. Věta "Existuje jen jediný pravý Bůh a jediná pravá víra a to je ta moje" mě dokáže velmi rozčílit. V Boha nevěřím a nikdy nebudu, ale nevykládám milým křesťanům, že jejich víra je špatná a že to mají naprosto popletené. Místo toho se jich ptám, jestli věří i v další věci (např. někteří křesťané tvrdí, že lidské bytosti jsou ty jediné s duší, kdežto některé jsou ochotné připustit, že by duši mohli mít i zvířata) a jestli chodí do kostela a co všechno v zájmu víry praktikují.

Také ráda diskutuji o lidském pohledu na krásu, stárnutí, přátelství, lásku, smrt a sem tam si ráda zafilozofuji. Často ale není s kým mluvit právě o těhle tématech. Mluvit o knihách, hudbě a dokonce i k-popu je snažší (i když i v těhle oblastech jsem často kritizována za své názory). Myslím, že hodnělidí to má stejné jako já - bojí se dělat chyby. Akorát, že nechápou, že jejich názor není nikdy špatně. Je to jejich názor, tak jak by se v něm mohli plést? Lidi by se za své názory neměli stydět a měli by si za nimi stát. Měli by si za nimi stát, ale ne za každou cenu. Ale zase taky ho něměnit každou půlhodinu. Měli by si stát za svým a mít při tom mysl otevřenou.


Máte nějaká témata, o kterých byste rádi hovořili, alenení to tak jednoduché?

Láska je jako Čína

3. září 2015 v 12:51 | Choi Mari
"Zamilovanost pro mě byla něco jako Čína: Člověk ví, že existuje, že je to tam určitě nesmírně zajímavé a že jsou lidé, kteří tam byli, ale já sám se tam určitě nikdy nedostanu."
Philip Pullman

Tohle je něc, s čím naprosto souhlasím. V Číně jsem ještě nikdy nebyla a nějak jakože vážně zamilovaná taky ne. Vlastně ani nevím, jak se to pozná. Jo, jasně, když se mi někdo líbí, tak to vím, ale jak mám vědět, jestli se mi jen líbí, nebo jetli je člověk zamilovaný. Protožejá si jsem jistá, že tyhle dvě věci nejsou jedno a totéž. Pak je tu ještě láska a ta je taky tak nějak jiná, než ty dva předchozí případy.

Bývalo to jiné

25. června 2015 v 15:42 | Choi Mari
"Není to zábavné, jak den po dni se nic nemění, ale když se ohlédneš zpět, všechno je jiné."
C.S. Lewis

Když jsem na tumblr narazila na tento citát, uvědomila jsem si, že je neskutečně pravdivý. Člověk ráno vstane, prožije den a jde spát. Každý den se zdá stejný jako ten předchozí, ale o rok později zjistímě, ženěco je jinak. Jsme to my? Nebo je to něco kolem?

Naivně jsem si myslela, že se vůbec neměním a že pořád jsem stejná a stejně vypadám. A pakse sněkým sejdu a zjistím, že mě další osoba nepoznala. Jak je to možné? Mě nepřijde, že bych se nějak měnila. Osobnostně ano. Na základní škole jsem se snažila být neviditelná. Na střední naopak. Na základce jsem chtěla zapadnout a tak jsem byla tichá, alevšichni si ztěžovali, že vůbec nemluvím. Tak jsem si řekla, že na střední budu mluvit hodně a že třeba nějaké kamarády mít budu. Bohužel odhad míry nikdy nebyla moje silná stránka atak mi bylo řečeno (a někdy ne zrovna slušně), že mluvím trochu moc. Taky mě to po nějaké době přestalo bavit a začínala jsem se čím dál míň starat o to, jestli mě ostatní mají rádi nebo ne. Ono taky když lidi mají rádi jenom tu část vás, kterou předstíráte, není zrovna příjemné.

Vliv knih

13. března 2015 v 11:14 | Choi Mari
"Všechny moje nápady jsou ukradené z knih, co jsem četl."
Phillip Pullman

Knihy jsou zdrojem nápadů a názorů a myšlenek mnohých lidí. A mnoho lidí se jimi inspiruje. Čtení miluji. Knihy jsou neskutečné věci. Mnoho z nich mě nějak změnilo, inspirovalo a bylo se mnou, když se jiní nestarali. Jeden z mých snů je psát a psát dobře a být lidem inspirací. Mohou za to knihy. Knihy (a pár filmů) mi dodali ty nápady. Částečně je to kvůli nim, že mám sny a plány, které mám. A že píši.

Svět a my

26. prosince 2014 v 22:12 | Choi Mari
"Svět k tobě není krutý, jen se nestará."

Tenhle citát by mhl odpovědět na to, proč Bůh dopustil všechny ty války a další hrozné věci. Může to být čistě proto, že se nestará (...pokud tedy vůbec existuje). Že je to jen test bych nikomu nesežrala, proč by pak umíralo tolik dětí a lidí, co byli neskutečně hodní.

Ale zpět k citátu. Všichni určitě někdy naříkali nad krutostí světa či osudu či něčím jiným podobným. Možná je to spíš tím, co jsme udělali nebo neudělali a svět (nebo osud) s tím nemá naprosto nic společného. I když občas to vypadá, jako by byl na někom zlomyslně zasednutý. Autor tím očividně chtěl říci, že svět s tím nemá nic společného, prostě se musíme zvednou a něco dělat, bojovat proti světu, ač se neobtěžuje nás brát na vědomí.


Možná je dobré si říci, že svět se sice nestará, ale ostatní ano.Rodina a přítelé jsou ti, co nás podporují a milují (někdy tedy ne, ale to bývají výjimky). Pro ně bychom se měli snažít jít vpřed a s hlavou vztyčenou a ne si stěžovat nad nespravedlností světa. Ten se nestará. Ale můžeme to brát i z druhé strany. Nestará se - teď. Tak něco udělej, aby se starat začal. Svět je široký pojem. Je to jedno z těch velkých slov, které když si pokusíme představit, tak to ani nejde. Není to naše planeta, ale není to ani celý vesmír. Je velmi těžké slovo svět nějak představitelně definovat. Takže když si člověk získá jeho pozornost, tak to už musí být doopravdy někdo.

Pár životních pravidel

26. září 2014 v 12:36 | Choi Mari
"Tři jednoduchá životní pravidla:
1.Pokud nepůjdeš za tím, co chceš, nebudeš to mít.
2.Pokud se nezeptáš, odpověď bude vždy ne.
3. Pokud nevykročíš vpřed, pořád budeš na stejném místě."

Možná bysme si tenhle citát (nebo něco na způsob citátu, ale zalíbilo se mi to) mohli rozebrat pěkně bod po bodu. Život jako takový žádná pravidla nemá, jinak by to všechno bylo moc jednoduché. Kažný si svá pravidla vytváří sám, ale tahle uvedená výše jsou velmi pravdivá.

Já sama taky svá pravidla mám. Co není moje, a to nesahám. Nenávidím, když se někdo i jen dotýká mých věcí, aniž by se zeptal a i když to nefunguje u ostatních, já žiju s tím, že to, co se mi nelíbí bych neměla provádět ostatní. Jim by se to taky nelíbilo. Kdybyste mě pozvali k sobě domů, ani bych si nebyla jistá, kde si mám zout boty a jestli je mi povoleno se na tu židli v kuchyni doopravdy posadit. Jeden z důvodů, proč nerada chodím někam poprvé. Nevím, co je dovoleno a co ne a čím se tedy mám řídit. Spoustu věcí si nejprve potřebuji vyhledat a poptat se na ně. Asi bych potřebovala návod i na vlastní život. Obdivuji spontánní lidi a ráda bych se k nim jednoho dne počítala, ale to bude trvat ještě dlouho a dlouho.
 
 

Reklama